Deštník je vlastně „dítě“ slunečníku. Věřili byste tomu, že je starý skoro čtyři tisíce let? A kdy ho mohli oficiálně začít nosit muži, pro které byl dlouhá léta zapovězen?
Malý, velký, skládací, rychleschnoucí i větru odolný. Každý si v nabídce deštníků najde to své! Jaký je ale původ tohoto nepostradatelného podzimního vybavení? A komu můžeme vděčit za to, že i v největším lijáku nezmokneme?
Dlouhá historie zalitá potem
Deštník existuje téměř čtyři tisíce let. Ten úplně první byl objeven v Mezopotámii, tehdy měl ale trochu odlišnou funkci. V této oblasti nebyly nepřítelem dešťové srážky, ale spíše ostré slunce, proto se před jeho spalujícími paprsky lidé snažili chránit všemi možnými způsoby. Původní „modely“ se vyráběly z palmových listů, papyru a pavích per, nicméně toto zboží bylo určeno jen pro vyšší třídu a movité zákazníky. Těm chudým nezbylo nic jiného, než „paraple“ někomu ukrást, nebo si vytvořit vlastní stínítko, třeba z listů a bambusových tyčí.
Sláva, už na nás neprší!
Reálný deštník, tedy alespoň podobný tomu dnešnímu, vznikl až v 16.století. V těchto časech konečně přišla řada na jiné a dostupnější materiály, které byly schopné odolat i špatnému počasí. Naprostým hitem se stal až o 100 let později, a to zejména v Itálii, Francii a Velké Británii.
Někdo mokne, jiný je v suchu
Zpočátku bylo „paraple“ vnímáno jen jako typicky ženský doplněk. Je pravda, že jeho majitelky s ním barevně doplňovaly oblečení, takže víc než o ochranu před deštěm šlo spíše o módní záměr. Jenže ani muži nechtěli moknout. Oni si však na to, až bude deštník normální a přijatelný i pro silnější pohlaví, museli počkat až do 18. století. O to se zasadil londýnský filantrop Jonas Hanway, který byl vůbec prvním mužem, který byl se „stříškou na tyči“ na veřejnosti k vidění. Netrvalo dlouho a tento předmět se stal vyhledávanou funkční ozdobou po celém světě a inovativní způsoby výroby ji doladily k naprosté dokonalosti.
Zdroje: beau-nuage.fr, wikipedia.org
Sledujte nás na sociálních sítích:
