Vaše příběhy: Postiženou Barborku vrácí asistenční pes zpět do života

Devítiletá Barborka je od malička handicapovaná. Zeptali jsme se její maminky, jaký je život Barči s asistenčním psem Eliškou, která je u nich v rodině už rok. Mezitím, co jsme zpovídali maminku, Barča si užívala focení jako profesionální modelka.

Barborka je od malička odkázaná na pomoc druhých. Nyní je integrovaná do 2. třídy normální základní školy, kde jí se zvládnutím učiva pomáhá asistentka. Jaké byly začátky integrace a jak zvládá učivo ve škole?

Bára nastoupila do speciální školky do Turnova. kde nám doporučili, aby navštěvovala první třídu ve škole při Jedličkově ústavu v Liberci. Denně jsme ji tam vozili, než se našla základní škola, která by Báru integrovala. Pak jsme sehnali asistentku a Bára nastoupila znovu do první třídy normální základní školy u nás v Mnichově Hradišti. Zvládá to skvěle a moc se jí tady líbí.

V čem pomáhá Báře asistentka?

Asistentka, která Báře pomáhá, je moje kamarádka, se kterou se znám několik let. Je ve třídě jen pro Báru,
pomocnice, protože se Bára sama nenají, nenapije, nedojde si na toaletu. Jsou dny, kdy je Bára v pohodě, a jsou dny, kdy mi asistentka říká: „Teda dneska byla Bára ve škole opravdu jen do počtu.“

Jak jste přišli na to, že Báře pořídíte asistenčního psa?

Jezdíme na rehabilitaci do České rehabilitační společnosti MUDr. Vojty, kde nám doporučili organizaci Helppes. Trvalo asi tři čtvrtě roku, než se holky společně sžily a než nám Elišku dali. V Helppsu ji pak docvičili pro potřeby Barči s ohledem na její věk a především výslovnost.

V čem Eliška Báře pomáhá?

U Báry je trochu problém v komunikaci, protože špatně mluví. Eliška často nerozumí, co se po ní chce. Takže například přijde, když Bára zabouchá na kolo od vozíčku. Někdy i stačí, že Bára Elišce ukáže rukou a ona to podá. Má naučené různé rituály. Když ráno Bára vstává a koukají jí nohy zpod peřiny, Eliška jí stáhne ponožky. Když jdeme na záchod, Eliška nám už rovnou otevírá dveře.
 

Asistenční pejsek Eliška je u vás skoro rok. Co se u vás doma změnilo?

Zavládla u nás celková pohoda a klid. Bára má mnohem méně epileptických záchvatů a je celkově pozitivněji naladěná. Trošku rušitel byl spíš mladší bráška, kterému jsme museli vysvětlit, že pejsek je Barči a není jen na hraní.

Chodí s Bárou Eliška i do školy? A změnil se přístup dětí k Báře, když ji má?

Do školy Eliška s Bárou nechodí. Je pravda, že když jde Bára s Eliškou po ulici, tak se jí zvedne sebevědomí. Bydlíme na malém městě a Eliška je tam první asistenční pes. Když jdeme například do nákupního centra, lidi se otáčejí a po Elišce koukají.

Věnujete se celé dny pouze Báře, nebo chodíte ještě do práce?

Jsem na mateřské dovolené, protože Barča má ještě mladšího brášku, kterému je 2,5 roku. Protože má Bára i epilepsii, stávalo se, že mi volali ze školy, ať si pro ni přijedu, že má záchvat. Kromě toho máme v Praze jednou týdně cvičení, neuroložku a další doktory. Vůbec si neumím představit chodit do práce. To by rozhodně nebylo možné všechno zvládnout, případně by připadala v úvahu pouze nějaká práce domů.

Jak fungují sourozenecké vztahy s mladším bráškou, který nemá žádné postižení?

Úplně normálně, jako v kterékoliv jiné rodině. Sourozence chtěla hlavně Bára. Kdyby bylo jen na nás s manželem, hodně bychom zvažovali, jestli si pořídit ještě jedno dítě. Mezi oběma dětmi je klasická sourozenecká rivalita. Adam klidně Báře jednu „frkne“, a pokud má Bára dobrý den, klidně mu ji vrátí. Jen musíme syna trochu brzdit, protože je jako neřízená střela. Kolikrát Adam taky křičí, že ho to bolí, ale já se snažím dělat, že to nevidím a jen si říkám, že má Bára konečně možnost mu to vrátit.

Autor: Petra Blažková