Být ženou je krásné, ale občas trochu náročné. Co všechno nám radost ze sportu trochu kazí? Nebo nás od něj dokonce odrazuje?
Sníte o tom, že se zúčastníte třeba maratonského závodu? Představa, že po letech tvrdého tréninku zdoláte poslední rovinku a doslova proskočíte cílovou páskou, je zatraceně lákavá. Stejně jako pocit osobního vítězství, který dá člověku zapomenout na všechny ty puchýře, hektolitry prolitého potu, namožené svaly i věčně nespolupracující sluchátka. Věřili byste tomu, že něco takového bylo ženám odpíráno? A není to zase tak dlouho…
Kde je vůle, tam je cesta
Psal se rok 1967, kdy se konal tradiční bostonský maraton v americkém státě Massachusetts. V čem se právě tento ročník lišil od těch předchozích? Na to bychom se mohli zeptat americké spisovatelky a televizní komentátorky Kathrine Switzer, která ho absolvovala jako první žena v historii. Jenže! Stalo se to pět let před tím, než něžné pohlaví oficiálně získalo povolení závodit. Že by omyl? Ani ne.
Odhodlaná dáma si totiž při registraci pozměnila jméno na K. V. Switzer, vlasy schovala pod čepici a nenápadně se přimíchala mezi muže. A většině z nich to také „natřela“, protože vzdálenost 42 kilometrů a 195 metrů uběhla v čase 4 hodiny a 20 minut. Dnes je samozřejmě jiná situace a rovnoprávnost překážku, jež by ženám bránila v účasti na sportovních soutěžích, dávno zbořila. Pořád tu jsou ale jiná úskalí, která milovnicím pohybu hází pomyslné klacky pod nohy! Co všechno může fyzickou aktivitu pořádně ztížit?
Hormony, dekolt a kalendář
Z nedávného britského výzkumu vyplynulo, že bezmála 30 procent příslušnic něžného pohlaví za největší fitness komplikaci považuje menstruaci. Tak je pravda, že s migrénou, křečemi v podbřišku, citlivými ňadry a nevolností se kalorie nepálí nejlépe. Nejen měsíční cyklus ale představuje častý důvod, proč cvičení oželet!
Třeba poznatky americké studie, o nichž informuje magazín Journal of Science and Medicine in Sports, sdělují, že pro více než 20 procent majitelek bujného poprsí jsou jakékoli náročnější činnosti naprosté tabu. A důvod je zřejmý – velké přednosti jsou strůjcem bolesti a nepohodlí. Na seznam zádrhelů patří také hormonální nerovnováha způsobující únavu, k níž jsou dámy oproti mužům obecně náchylnější. Jak vidno, faktorů, které nám sportovní radosti trochu kazí, je více. Nemluvě o minimu volného času, protože péče o rodinu nám příliš možností nedává. Ale ani tak se nevzdáváme a potíme se ostošest. Takže respekt všem ženám, které dodržují tréninkový plán i v situacích, kdy to rozhodně není ideální!
