S nástupem pandemie zvýšil videokonferenční nástroj Zoom svůj počet uživatelů na třicetinásobek oproti prosinci roku 2019. Plus minus platí, že videohovory v posledním roce vstoupily do cesty téměř každému zaměstnanci či studentovi. A jelikož je tato forma komunikace pro mnohé z nás nová, dá se předpokládat, že má také odlišný vliv na naši psychiku v porovnání s běžnou osobní konverzací.
Vědec působící na Katedře komunikace Stanfordské univerzity, Jeremy Bailenson, se k této problematice v letošním roce také vyjádřil a odpověděl na otázku: „Jaký vliv mají videohovory na naší psychiku?‘‘
V naší zemi má přístup k internetu téměř každý (v roce 2018 mělo přístup k internetu 90 % populace). Částečně můžeme za použití našich chytrých přístrojů nahradit sociální kontakt v práci, ve škole i mezi svými blízkými.
Jednání přes videokonferenční služby jsou ale podstatně ekologičtější, podle jedné vědecké studie vyžadují v průměru asi 7 % energie v porovnání s živými jednáními. A odepřít jim nelze ani časová úspornost, jelikož se jednání, schůzek či přednášek ve škole můžete zúčastnit prakticky odkudkoli a nemusíte ztrácet čas cestováním. Úplně stoprocentní náhrada to není a pro naši psychiku to také není přirozené.
Přílišná blízkost na obrazovce
A to dokonce i v případě, kdy je fyzicky mnoho set kilometrů od vás. Vědec Jeremy Bailenson spočítal, že průměrná velikost hlavy druhé osoby při videohovoru 2 osob odpovídá takové skutečné situaci, jako kdyby kolega stál ve vzdálenosti 50 cm od vás. Vyzkoušejte si s někým mluvit z očí do očí při této vzdálenosti na živo, není to zrovna příjemné…
Neustále vyskakování vlastního obličeje
Podle Jeremy Bailensona nezažil člověk nikdy v historii lidstva tak častý pohled na vlastní tvář jako v době videokonferencí. Při častém pohledu na vlastní tvář máme tendence se na vlastní tvář intenzivně zaměřovat a hodnotit ji. Oba důsledky jsou pro nás a naši psychiku nepříjemně stresující. A podle studií jsou ke stresu vyvolanému sebehodnocením při pohledu na vlastní tvář náchylnější více ženy oproti mužům.
Pro náš mozek jsou videohovory náročnější
Moc o tom nepřemýšlíme, ale v běžné osobní komunikaci za nás mnoho řekne nonverbální komunikace. Nemusíte se tedy namáhat s vysvětlováním některých věcí a kolegové jednoduše chápou. Přijímat a odesílat signály je pro nás při videohovoru složitější.
Dokonce bylo zjištěno, že přes videohovory mluvíme asi o 15 % hlasitěji oproti běžné konverzaci. a také se více usmíváme. To nejspíš z toho důvodu, že jsme si vědomi, že je náš obličej mnohem víc na očích než na při normální schůzce.
Minimální pohyb
V běžném životě se např. i v kanceláři více hýbeme, když třeba jdeme za kolegou pro nějaký papír, nebo k tiskárně, ve škole žáci o přestávkách mají také více pohybu, ať už je to přesouvání mezi třídami, nebo se scházejí na chodbách.
Procházející se lidé (dokonce i v kanceláři) přicházejí s kreativnějšími nápady oproti těm méně pohyblivým. Pohyb je pro nás zkrátka tak přirozený a lidé se rádi hýbají, když mluví. Bohužel videokonferenční hovory je o tento pohyb tak trochu připravují.
Život na videu je takový jeden velký sociální experiment, který letos prožívá skoro každý z nás, bohužel i ti nejmenší. Berme to ale jako výzvu, jak se k nepříznivým okolnostem postavit čelem a využít je ve svůj prospěch. Zkušenosti s videokonferenčními nástroji online světa nám už nikdo nevezme a nakonec je ještě třeba někdy v budoucnu s radostí oprášíme.
