Všude dobře, doma nejlépe. A to platí i o vlastní posteli. Proč? Vědci zjistili, proč se v cizích postelích většinou bezútěšně převalujeme ze strany na stranu.
První noc v nějakém novém prostředí je pro většinu z nás spíše náročnou výzvou než příjemným odpočinkem. Převalujeme se z boku na bok a neustále se z už tak ne příliš hlubokého spánku probouzíme.
Vědecký tým jedné americké univerzity zjišťoval, proč se nám v cizích postelích spí většinou tak špatně. Výsledky zveřejnili v odborném časopise „Current Biology“.
Na základě skutečnosti, že někteří ptáci a mořští živočichové spí vždy jen jednou polovinou mozku, aby se mohli chránit před případným rizikem, zkoumali vědci možnost, zda i u lidí neexistuje podobný mechanismus, který nás podvědomě v cizím prostředí chrání.
Citlivost hlubokého spánku
Vědci analyzovali ve spánkové komoře spánek pomocí měření mozkových vln u 35 dobrovolníků po dobu osmi dnů. Měření prováděli vždy první a osmou noc a ukázalo se, že obě poloviny mozku účastníků byly skutečně první noc odlišně aktivní. Levá strana, která je za normálních okolností v hlubokém spánku dříve, teď mnohem snadněji reagovala na okolní zvuky. Byla tedy čilejší než ta pravá, a tedy zodpovědná za neklidný spánek.
Na cesty s polštářem
Proč je to právě levá strana, a ne ta pravá se vědcům zjistit nepodařilo. Ale důvodem by mohlo být, že se během noci v „hlídání“ obě poloviny střídají. V každém případě má i člověk mechanismus, který nás podvědomě v cizí prostředí chrání. Je to asi užitečná věc, ale s ohledem na to, že v současnosti už jen málokdo z nás tráví noci v divočině, může nás spánek v cizím prostředí stát spoustu nervů. Abyste svůj mozek přelstili, vyzkoušejte si s sebou vzít na cesty vlastní polštář. Postupně tak dojde k tomu, že mozek svůj obranný mechanismus vypne.
Zdroj: názory autora, https://www.cell.com/current-biology/fulltext/S0960-9822(16)30174-9, healthline.com
