Než jste si pořídila děti, nedokázala jste pochopit, jak je možné, že vaše kamarádky-mámy mohou vůbec přežít, když se většinu času zdají tak „mimo“. Jenže zkuste si být tři a více let zavřená doma ve společnosti miminek a batolat. To je pro lidský mozek docela zápřah!
Schválně, jestli se v některých z následujících řádků poznáte...
Neustále hledáte klíče
A to jste je teď měla v ruce! Tak znovu – botník, kabelka, zámek, kuchyňská linka, kočárek, kabelka, podlaha, umyvadlo v koupelně, kabelka, držák toaletního papíru, dětská postýlka... Prostě se kouknete všude a nikde nejsou! Nakonec zjistíte, že jste je celou dobu držela v ruce.
Proč jsem sem šla?
Otevřete spižírnu a několik minut se marně snažíte vzpomenout, pro co jste do ní vlastně šla. Krupička? Rýže? Ovesné vločky? Nakonec se vše vysvětlí – původně jste šla do ložnice pro čistou plínu...
Co budeme dnes dělat
Ráno jste sice měla docela pěkně připravený plán dne. Jenže jak hodiny ubíhají a je jasné, že plány a realita jsou občas dost vzdálené, večer už si ani nevzpomenete, co jste to vlastně chtěla dělat.
Zlaté seznamy
A protože se už znáte, všechno si pěkně píšete na papír. V seznamech jste najednou přebornice (co nakoupit, co udělat, kam zajít, komu zavolat...). Dokonce už máte i seznam seznamů!
Dobrá večeře
Překonala jste se a zadělala na koláč. Je vám ovšem divné, že ještě nevoní po celém bytě, a tak se jdete podívat, v čem je chyba. V nezapnuté troubě...
Hynku, Viléme, Jarmilo!
Občas si prostě pletete jména. Manželovi říkáte Lucinko, Lucce Tomášku, a jak se jmenuje Tomáš, to vám prostě vypadlo (vždyť je nejmladší).
O tom svém ani nemluvě
Vždyť pro své okolí jste už nějakou dobu „Lucinčina maminka“, „maminka od Tomíka“ apod. Manžel vám navíc říká „miláčku“. A pak se v tom vyznejte.
Sledujte nás na sociálních sítích:
