Ačkoli jste si dala loni předsevzetí, že příště už nenecháte předvánoční nákupy na poslední chvíli, jako by se proti vám všechno spiklo a tak zase vyrážíte na nákupy jen pár dní před Vánocemi. Co se při tom (skoro) každé máme honí hlavou?
Následující řádky berte samozřejmě s nadsázkou, ale ruku na srdce – že jste se v některých z nich poznala!
1. „A bude mu/jí to vůbec?“
I kdyby nás někdo probudil o půlnoci a zeptal se nás, jakou velikost nosí naše děti či partner, bez chybičky tyto informace vysypeme z rukávu. A teď stojíme u stojanu se svetry a marně přemýšlíme, jestli to potenciální obdarovaný oblékne (což následně vysvětluje ty uražené pohledy, které na nás u stromečku vrhá dcera, protože jsme jí darovaly svetr o dvě velikosti větší…).
2. „Bude se mu/jí to líbit?“
Přiznejme si to narovinu – odpověď na tuto otázku je sázka do loterie. Nezbývá než doufat (a přát si, aby měl obdarovaný aspoň dostatek taktu tvářit se při rozbalení dárku nadšeně… což v případě dětí nefunguje, jak všechny víme).
3. „Proč je to proboha tak drahé?“
Na výloze nápis „SLEVA“ a vy máte pocit, že to v tomto případě znamená spíš nějakou vánoční přirážku… Ale co se dá dělat. Těžko dětem vysvětlíte, že by Ježíšek nejraději čekal na povánoční výprodeje.
4. „Chci domů!
Jenže jste bez šance. V košíku máte po hodině a půl dva dárky a z hlavy nemůžete dostat obraz nešťastných očí svých dětí, až zjistí, že víc toho Ježíšek nepřinesl. Takže navzdory únavě pokračujete v boji s nákupním centrem.
5. „Kde je tady kavárna?“
Po další hodině jste zralá na velkou a silnou kávu. Protože už se vám zavírají oči, v hlavě vám buší kladívkem nějací permoníci a vy jste s nákupem nijak zvlášť nepokročila.
6. „A není tady rovnou vinárna?“
Protože za chvíli se bude i káva zdát jako slabý odvar, když si uvědomíte, že se z toho nákupního pekla jen tak nedostanete.
7. „Já bych ty Vánoce zrušila!“
Nebo aspoň Ježíška. Prostě dárky. A štědrovečerní večeři. A vánoční prázdniny. A vůbec, pojďme zrušit Vánoce!
8. „Páni, tyhle šaty by mi slušely…“
Ale ne, musím být zodpovědná a pěkně nakupovat dárky. Ne pro sebe. Pro rodinu. Ale ten střih je přesně na mě…
9. „Možná jsem si měla vzít jiné boty.“
Ruku na srdce – myslela jste, že budete za hodinku hotová, a vyrazila v kozačkách na vysokém podpatku. A teď za svou chybu platíte bolavými chodidly a toužebnými pohledy do výlohy obchodu s obuví, kde trůní měkké plyšové bačkůrky („Jak moc by to vypadalo divně, kdybych v nich nakupovala?“).
10. „Jestli už nemají XY (doplňte dle svých potřeb), tak budu brečet.“
A není to planá výhrůžka. V tuto chvíli už jste schopna propuknout v usedavý pláč, protože danou věc nemají (a vy jste na sebe byla tak pyšná, že jste konečně přišla na vhodný dárek).
11. „Ještě jednou uslyším tu písničku a vyskočím oknem!“
Přiznejme si to – vánočních písní, tedy těch opravdu poslouchatelných, není mnoho. A většina obchodů je spokojeně ignoruje a pouští všechny ty šílenosti, co kdy kdo před Vánocemi složil. Pořád dokola. A dokola… A dokola…
12. „A to se dneska rozhodli vyrazit do obchodů úplně všichni?“
V podstatě ano. Protože věřte, nejste jediná, kdo nechal nákupy zase až na poslední chvíli.
13. „Mám hlad!“
Protože z té „hodinky v obchoďáku“ se stala prakticky celodenní výprava.
14. „Zafungovalo by, kdybych prostě řekla, že letos na nás Ježíšek zapomněl?“
V největším zoufalství už si pohráváte i s touto myšlenkou. Samozřejmě, že to neuděláte, ale ta představa je svým způsobem uklidňující.
15. „Může mít sedmileté dítě radost z dárkového certifikátu?“
Vy byste určitě radost měla…
16. „Vida, už jen 11 dárků a můžu domů…“
Proč musíme mít tolik příbuzných? A vůbec, nerozmazlujeme ty děti až moc? Nestačil by každému jeden dárek? Třeba by to bylo výchovné…
17. „Počkat, ještě něco kolegyním v práci…“
Ale co, dostanou zase čaj nebo hrníček.
18. „Příští rok začnu nakupovat už v září!“
Chcete slyšet pravdu? Nezačnete!
Sledujte nás na sociálních sítích:
