Co by měly děti umět, než půjdou do školy

Některé zásady etikety (nebo slušného chování, chcete-li) můžete své potomky učit už v době, kdy začínají mluvit, objevují svět a přicházejí do kontaktu se svým okolím. Začněte samozřejmě těmi nejjednoduššími věcmi („Pokud něco chceš, řekni ‚prosím‘, když něco dostaneš, poděkuj.“), s přibývajícím věkem pak učte děti další zásady – jak slušně jíst nebo se chovat v přítomnosti jiných dospělých.

Proč s tím dítě zatěžovat?

Říkáte si, že život je přece plný pravidel, a tak není důvod dítě „zatěžovat“ ještě dalšími? Že slušné chování není žádným ceněným atributem? Pak se mýlíte. Děti, kterým rodiče vysvětlí, co znamená chovat se slušně, a vyžadují od nic alespoň základní pravidla společenské etikety, pak vyrostou v okouzlující dospělé, kteří vědí, jak se za které situace chovat.

Také vás vždycky vytočí, pokud proti vám jde po chodbě o několik let mladší kolega a ani ho nenapadne, že by vás pozdravil? Irituje vás v restauraci host, který se živí jako jisté zvířátko žijící v chlívě? Vrháte na sebe s kolegyní pohledy, protože od svého nadřízeného jste nikdy neslyšela slovo „děkuju“? To jsou nejspíš lidé, jimž rodiče v dětství zapomněli říct, že nějaká etiketa existuje. Přece nechcete, aby se jednou takto lidé ušklíbali nad vaším potomkem!

Než se vydá do školy

A co by vlastně děti měly z etikety znát, než si poprvé na záda nasadí aktovku a vyrazí do školy? Tady máte malý seznam:

• používat „děkuju“ a „prosím“
• jíst bez problémů příborem
• nemlaskat při jídle
• používat při jídle ubrousek (respektive neutírat si pusu do rukávu)
• jíst se zavřenou pusou (žádné mlaskání)
• neskákat do řeči (především když spolu mluví dospělí)
• nekritizovat něčí vzhled
• pomáhat kamarádům, když je potřeba
• umět se představit (tedy znát své jméno a příjmení)
• klepat, než vstoupí do zavřených dveří (především mimo domov)
• dívat se lidem při rozhovoru do očí
• zakrývat si ústa při kýchání či kašlání

 

Zapojte fantazii

Říkáte si, že to vše je přece samozřejmost? Ale je to na vás, na rodičích, abyste tuto samozřejmost svému dítěti vštípili. Můžete tak učinit třeba v rámci hry. A hlavně buďte trpěliví – nečekejte, že dítě hned pochopí, že si nemá dávat nůž do pusy a že má počkat, až dospělí domluví, jakmile mu to vysvětlíte.

Určitě není účelem vychovat z dítěte malého robůtka, ale člověka, který bude vědět, jak se chovat ve společnosti. Pamatujte také, že než zákazy a příkazy mohou být efektivnější nejrůznější hraní, scénky apod., na trhu rovněž najdete knížky, které jsou určené pro děti a které základním pravidlům slušného chování učí. Zkrátka si hrajte!