Komentáře k článku

To je naprostý nesmysl. Jako jedináček jsem hodně trpěla, že si nemám s kým hrát. Sama mám tři děti a i v dospělosti a když mají své rodiny, tak říkají, že to nejlepší, co jsem jim mohla dát, jsou právě sourozenci. Sami mají také více dětí. Kromě toho, pracovala jsem s dětmi a můžu říct, že když přijdu mezi děti, tak nejpozději do půl hodiny poznám, kdo je jedináček. Jedináčci nebývají moc vybaveni do běžného života.

To je zase kravina. Jsem za sourozence šťastná, zvlášť teď když je maminka nemocná. O péči se podělíme. Máme tři děti a ten nejmladší je od nich 12 let a velice lituji, že nebylo čtvrté. Myslím, že kdyby si jednomu něco dělo, přijdou ostatní na pomoc. Vždy záleží na výchově.

Mám dva sourozence, ale jsou o tolik starší že jsem vyrůstala sama a upřímně se cítím jako jedináček... Sourozence vydám pouze o svátcích u rodičů a to bydlíme 10.min od sebe

Mám tři sourozence a neviděla jsem v tom žádný přínos ani jako dítě, spíš naopak,ani v dospělosti.S lidmi vycházím dobře,ale pokud chci poradit nebo pomoct, vím, že "cizí" pořadí, pomůžou a vlastní ne.Sourozenci si vzpomenou jen když něco potřebují.

Dítě si musí odmala zvykat, že se svět netočí kolem něj. Nemůže mít veškerou pozornost rodičů a vše, na co si vzpomene. To není dobrá příprava do života, to nemusí zkoumat vědci - léty vyzkoušeno. Máme 4 děti a dokážou si spolu hrát, pomáhat si, nadávat si, dohadovat se, to všeje přirozené a užitečné. Lituju jedináčky, kteři musí v této době sedet u PC a být celý den doma sami, když jsou rodiče v práci.

Osobně jsem šťastná, že sourozence mám, i je nevlastní když byl oblíbenější, než já. Otec se věnoval převážně jemu a mě moc neřešil. Ale právě to mi umožnilo v klidu vyrůst a rozvíjet se. I když jsem na mladšího bratra žárlila, za nic bych ho neměnila.

Mozna deti sourozence neoceni, kdyz jsou maly, ale v dospelosti, pokud maji mezi sebou hezky respektujici vztah, tak budou radi, ze se maji