Bušení srdce, třes, pláč nebo pocit, že se dítě nemůže nadechnout. Panická ataka dokáže vyděsit nejen děti, ale i rodiče. Právě jejich reakce přitom hraje zásadní roli. Co dělat, když dítě přepadne silný strach? A čemu je lepší se vyhnout?
Strach patří k nejzákladnějším lidským emocím. Zažívá ho každý – děti i dospělí. Jenže zatímco dospělý člověk už většinou ví, co se s jeho tělem děje, dítě může mít při silném strachu pocit, že se děje něco opravdu nebezpečného.
Právě proto bývají panické ataky pro děti mimořádně děsivé. Tělo reaguje velmi intenzivně: zrychlí se tep, objeví se pocení, třes nebo pocit nedostatku vzduchu. Některé děti pláčou, jiné propadají úplné bezmoci a opakují, že „umřou“ nebo že „už to nezvládnou“.
Pro rodiče je taková situace obrovsky stresující. Přirozenou reakcí bývá snaha dítě okamžitě uklidnit nebo jeho strach co nejrychleji zastavit. Jenže právě v těchto chvílích záleží na každé větě i tónu hlasu.
„Neboj se“ často nepomáhá
Mnoho rodičů reaguje automaticky: „To nic není.“ „Neboj se.“ „Přestaň vyšilovat.“ Jenže podobné věty dítě většinou neuklidní. Naopak může získat pocit, že jeho emoce nejsou v pořádku nebo že je nikdo nechápe. Děti potřebují své pocity nejprve přijmout a pojmenovat. Strach totiž není slabost ani selhání. Je to normální lidská reakce.
Když dítě slyší, že jeho emoce dávají smysl a že na nich není nic „špatného“, začíná se postupně učit, že strach nemusí být nepřítel, kterého je nutné za každou cenu potlačit. Právě proto bývá mnohem účinnější věta: „Vidím, že máš strach. Jsem tady s tebou.“
Dítě si často myslí, že umírá
Panická ataka působí velmi fyzicky. Dítě může mít pocit, že nemůže dýchat, že omdlí nebo že se jeho tělo úplně vymklo kontrole. Proto bývá důležité zachovat klid právě ve chvíli, kdy ho dítě samo ztrácí. Pokud rodič začne panikařit také, dítě získá potvrzení, že je situace opravdu nebezpečná. A strach se ještě zesílí.
To neznamená, že by měl rodič problém zlehčovat. Důležité je naopak dát dítěti najevo, že jeho prožívání bereme vážně, ale zároveň víme, že to společně zvládneme. Právě jednoduché a klidné věty bývají během panické ataky nejdůležitější. „Jsem tady.“ „Dýchej se mnou.“ „Přejde to.“ V silném stresu totiž dítě často nedokáže zpracovávat složité vysvětlování ani dlouhé uklidňování.
Tělo potřebuje zpomalit
Během paniky se tělo dostává do pohotovosti. Proto může pomoct všechno, co dítě vrátí zpátky k přítomnému okamžiku a vlastnímu tělu. Některé děti uklidňuje fyzický kontakt, jiné potřebují slyšet známý hlas nebo se soustředit na jednoduchou činnost. Pomoci může třeba pomalé dýchání, držení za ruku nebo vnímání okolních věcí.
Důležité je dítě nepřetěžovat dalšími podněty. Křik, chaos nebo příliš mnoho otázek mohou situaci ještě zhoršit. Mnoho rodičů má také tendenci dítě okamžitě „rozptýlit“, jenže během silné úzkosti to většinou nefunguje. Mozek je v tu chvíli zahlcený a potřebuje hlavně pocit bezpečí.
Děti se učí zacházet s emocemi od rodičů
Způsob, jakým dospělí reagují na dětský strach, má dlouhodobý vliv. Pokud dítě opakovaně slyší, že „přehání“ nebo že „nemá důvod se bát“, může se časem naučit své emoce potlačovat. Naopak otevřený přístup učí děti, že pocity nejsou nebezpečné a že se o nich dá mluvit. A právě schopnost pojmenovat vlastní emoce bývá velmi důležitá i v dospělosti.
To samozřejmě neznamená, že rodiče musí být neustále dokonale klidní a vědět přesně, co říct. Děti nepotřebují bezchybné reakce. Potřebují hlavně pocit, že v těžké chvíli nejsou samy.
Strach není nepřítel
Ve společnosti často převládá pocit, že negativní emoce bychom měli co nejrychleji odstranit. Jenže strach má v lidském životě své místo. Upozorňuje nás na nebezpečí, pomáhá nám reagovat a chránit se. Problém nastává ve chvíli, kdy je reakce těla příliš silná nebo přichází i tam, kde skutečné nebezpečí nehrozí. Právě tehdy může dítě potřebovat větší podporu, pochopení nebo odbornou pomoc.
Důležité ale je, aby dítě nevnímalo svůj strach jako něco, za co by se mělo stydět. Protože pocit bezpečí nevzniká tím, že emoce zmizí, ale tím, že se s nimi člověk naučí zacházet.
Klid rodiče je někdy ten nejlepší lék
Možná nejdůležitější věcí během panické ataky není dokonalá technika ani správně zvolená věta. Často nejvíc pomáhá prostá přítomnost klidného dospělého člověka. Dítě v tu chvíli nepotřebuje slyšet dlouhá vysvětlení. Potřebuje vědět, že vedle něj někdo stojí, neleká se jeho emocí a věří, že to společně zvládnou.
Zdroj: názory autora - celý článek
Sledujte nás na sociálních sítích:
