Vaření, praní nebo vyklízení myčky s malým pomocníkem po boku obvykle zabere více času. Přesto se vyplatí děti do běžných domácích činností zapojovat. Nejde jen o skutečnou pomoc, ale hlavně o společně strávený čas, rozvoj dovedností a radost dítěte z toho, že zvládlo něco „dospělého“.
Děti chtějí být součástí dění
Malé děti rády napodobují své rodiče. Sotva se začnou jistěji pohybovat po bytě, zajímají je věci, které dospělí dělají každý den. Chtějí držet koště, utírat stůl, přenášet prádlo nebo míchat těsto. Často přijdou s nadšeným oznámením, že budou pomáhat, právě ve chvíli, kdy nejvíce spěcháte.
Je přirozené, že při takové pomoci vznikne trochu nepořádku. Dítě může vysypat granule pro kočku, zaměnit čisté ponožky za špinavé nebo vylít vodu při zalévání květin. Přesto není důvod jeho chuť zapojit se hned odmítat. Právě při podobných činnostech se učí samostatnosti, odpovědnosti a základním návykům, které se mu budou hodit po celý život.
Už děti přibližně od jednoho roku a půl často začínají projevovat zájem o dění v domácnosti. Nemusí zvládnout celý úkol, ale mohou udělat drobnou část. Důležité je přizpůsobit očekávání jejich věku, schopnostem a aktuální náladě.
Nejde o dokonalý výsledek
Při zapojování dítěte do domácích prací pomáhá změnit pohled na to, co je cílem. Nejdůležitější není rychle uklizená kuchyň ani dokonale poskládané prádlo. Smyslem je, aby dítě mohlo pozorovat, zkoušet, opakovat a mít pocit, že je platným členem rodiny.
Pokud víte, že vás čeká náročný den nebo potřebujete mít práci rychle hotovou, nemusí být vhodná chvíle na společné experimentování. Vyberte si raději okamžik, kdy máte více času i trpělivosti. Dítě pak nebude mít pocit, že překáží, a vy se vyhnete zbytečné nervozitě.
Důležitá je také pochvala. Nemusí být přehnaná, ale dítě potřebuje slyšet, že si všímáte jeho snahy. Místo věty „To je špatně, takhle se to nedělá“ lze říct například: „Vidím, že ses moc snažil dát hračky do krabice. Příště je zkusíme ještě trochu posunout dozadu, aby se tam všechny vešly.“ Dítě se tak učí bez strachu z neúspěchu.
Vysávání jako dobrodružství s příšerou
Vysavač bývá pro děti fascinující. Některé se ho nejprve bojí, jiné jsou nadšené, když pozorují, jak drobky mizí v jeho útrobách. Menší dítě může při vysávání držet hadici společně s rodičem. Starší zvládne pomalu projet menší část koberce nebo vysát pod stolem.
Pomáhá proměnit úkol ve hru. Vysavač se může stát hladovou příšerou, která hledá drobky, prach a papírky. Dítě nejen cvičí koordinaci pohybů, ale zároveň vnímá, že úklid má konkrétní výsledek. Podlaha je čistá a ono se o to přičinilo.
Je dobré pamatovat na bezpečnost. Kabel by neměl ležet dítěti v cestě a dítě by nemělo manipulovat s těžkým přístrojem bez dozoru. I malá pomoc ale může být pro něj velkým zážitkem.
Praní učí barvy i třídění
Praní prádla nabízí mnoho úkolů, které děti zvládnou podle věku. Začít mohou hledáním oblečení po bytě. Zábavné je udělat z toho pátrací hru: Kam se schovala ponožka? Kde zůstalo tričko? Dítě může oblečení nosit do koše na prádlo a poznávat, co patří mezi špinavé věci.
Při třídění se snadno procvičují barvy. Dítě může hledat světlé kousky, tmavé oblečení nebo oblečení určité barvy. Starší děti zvládnou pomoci s vkládáním prádla do pračky, případně podat kolíčky při věšení. Samotné dávkování pracího prostředku a nastavení programu by však mělo zůstat na dospělém.
Po usušení přichází oblíbená aktivita: hledání ponožek do páru. Je to téměř jako pexeso. Dítě porovnává barvy, vzory i velikosti a trénuje pozornost. I když na konci zůstane několik lichých ponožek, nemusí to vadit. Důležitá je společná práce a radost z nalezených dvojic.
V kuchyni se učí trpělivosti
Děti rády pomáhají také při přípravě jídla. V kuchyni je ovšem potřeba více opatrnosti, protože se zde pracuje s horkými nádobami, ostrými noži a elektrickými spotřebiči. I malé dítě ale může mít svůj bezpečný úkol.
Může omývat ovoce a zeleninu, trhat listy salátu, míchat těsto, sypat předem odměřené suroviny do mísy nebo podávat plastové nádobí. Při přípravě brambor či luštěnin lze zapojit hru na Popelku. Rodič dá na stůl směs dvou bezpečných druhů potravin a dítě je třídí do misek. Rozvíjí si tím jemnou motoriku, soustředění i schopnost rozlišovat tvary a barvy.
Při vaření je dobré počítat s tím, že část surovin může skončit mimo mísu. Pokud s tím předem počítáte, snáze zachováte klid. Pod pracovní plochu lze dát omyvatelnou podložku a dítěti obléknout zástěrku. Nečistota pak není katastrofa, ale součást učení.
Vyklízení myčky zvládnou i malí pomocníci
Vyklízení myčky se může zdát jako práce pro dospělé, ale i zde lze najít bezpečné úkoly. Dítě může uklidit vlastní plastové talířky, kelímky, misky nebo příbory bez ostrých hran. Zároveň se učí, kam která věc v kuchyni patří.
Ukládání příborů do zásuvky podporuje třídění. Dítě hledá, co je lžíce, vidlička nebo dětský příbor, a snaží se jednotlivé kusy roztřídit. Je vhodné zkontrolovat, zda v myčce nezůstaly ostré nože nebo těžké nádobí, které by dítě nemělo brát do ruky.
Podobně může pomáhat při prostírání. I malé děti zvládnou položit na stůl ubrousky, plastové talíře nebo přinést lehké příbory. Díky tomu se přirozeně učí, že příprava jídla i následný úklid jsou společnou záležitostí.
Úklid hraček jako každodenní návyk
Uklízení hraček nemusí být nudnou povinností, pokud se z něj stane pravidelný rituál. Dítě může mít vlastní krabici, košík nebo nízkou poličku, kam věci vrací. Čím jednodušší systém má, tím snadněji se v něm vyzná.
Pomoci může také jednoduchá hra. Nastavte krátkou písničku a zkuste společně uklidit co nejvíce hraček, než skončí. Nebo požádejte dítě, aby nejprve našlo všechna auta, potom plyšáky a nakonec stavebnici. Úklid se tím rozděluje na malé a zvládnutelné kroky.
Není nutné očekávat perfektní výsledek. Dítě se teprve učí, co kam patří. Pokud pravidelně vidí, že po hraní následuje úklid, začne tento návyk postupně přijímat jako běžnou součást dne.
Zahradničení přináší radost i odpovědnost
Péče o rostliny je pro děti velmi vděčná. Mohou zalévat květiny malou konvičkou, sypat hlínu do květináče, sbírat spadané listí nebo pomáhat se sklizní bylinek. Vidí přitom, že rostliny potřebují pravidelnou péči a že jejich práce má smysl.
U menších dětí je vhodné připravit jen malé množství vody, aby nehrozilo přelití rostlin ani velká kaluž na podlaze. Na zahradě mohou mít vlastní malý kyblík, lopatku nebo záhonek. Péče o něj jim dodá pocit odpovědnosti a hrdosti.
Zapojení dětí do domácích prací nemusí znamenat další starost navíc. Když si vyberete bezpečné úkoly, dopřejete si dostatek času a nebudete očekávat dokonalost, může se z běžných povinností stát příjemná společná aktivita. Dítě získá nové dovednosti, větší sebevědomí a pocit, že do rodiny skutečně patří.
Zdroj: názor autora
