Sexuální orientace člověka není fixní a mění se během většiny délky života. Tedy i po dosažení plnoletosti. Se sexuální orientací se tak perou jak puberťáci, tak i vyzrálí jedinci.
Samu orientaci a identifikaci zásadně ovlivňuje společnost a výchova, takže výzkum tohoto fenoménu je složitý, protože lidé nepřiznají „barvu“ prostě proto, že je to pro ně příliš velké tabu. Nicméně to, kým a do jaké míry jsme přitahováni, se mění celý život. Stejně jako to, s čím se identifikujeme.
Pravda versus přání
Lidská orientace je složitá, protože je ovlivněna nejen geneticky, ale také prostředím a výchovou. Takže na to, co si vůbec připustíme, že nás přitahuje, má vliv nejen vrozené dispozice, ale také výchova a společnost. A i když si připustíme, že nás přitahuje stejné pohlaví, neznamená to, že se identifikujeme s bisexualitou či homosexualitou. Proto je výzkum orientace náročný, protože vědci se mohou spoléhat většinou pouze na výpovědi. A lidé je hodně upravují podle toho, co je správné nebo by si přáli, aby byla pravda.
I tak se ale jeví stále jasněji, že v minulosti prosazované jasné kategorie heterosexuální, homosexuální a bisexuální nestačí. Sexuální orientace je spektrum a to, co u jednoho znamená heterosexuální, může u druhého být spíš bisexuální. Tedy jakási přímka, na jedné straně je absolutní heterosexualita a na druhé absolutní homosexualita. Na okrajích přímky je velmi málo jedinců, ačkoli je většina někde poblíž heterosexuální straně, menší část pak uprostřed a u homosexuální hranice.
Věková hranice neexistuje
Sexuologové z Virginie prokázali, že tato fluidnost není u jedince stabilní ani po dosažení dospělosti. Jinými slovy skutečnost, kdo a do jaké míry člověka přitahuje ve dvaceti, se může lišit ve čtyřiceti a třeba šedesáti letech. A také kvůli stigmatizaci mužské homosexuality se k fluidnosti a bisexualitě otevřeněji přiznávají ženy. Neznamená to nutně, že jejich pohlaví je fluidnější, ale muži mají problém přiznat, že je do jisté míry přitahují i muži, protože mají obavu z odsudku.
Také se zásadně liší to, jaká je naše skutečná orientace, s kým skutečně spíme a jak se identifikujeme. Ve společnosti je spousta mužů, kteří mají heterosexuální manželství, ale tajně souloží i s muži. Veřejně odmítají přiznat, že je přitahují muži, a sami se identifikují jako heterosexuálové. Proto odborníci už nepoužívají termín homosexuální, ale spíš muži souložící s muži. Protože mezi ně patří i jedinci, kteří se jinak chovají „heterosexuálně“.
Orientaci můžeme měnit
„Raná dospělost po dvacátém roce života je obdobím zvýšené nezávislosti a často zahrnuje také přístup k liberálnější společnosti. Sexuální orientace zahrnuje mnoho stránek života, to, kdo nás přitahuje a sexuálně vzrušuje, s kým ve skutečnosti máme sex a jak se identifikujeme my sami,“ vysvětluje profesorka Christine Kaestle z Virginia Tech University.
„Vědci měli tendenci se zaměřovat jen na tyto aspekty nebo dimenze, jak měřit a kategorizovat lidi. Nicméně to může příliš zjednodušovat situaci. Například někdo se může identifikovat jako heterosexuál, ale může mít vztahy i s osobami stejného pohlaví,“ vysvětluje Kaestle.
Z jejího dlouhodobého sledování dvanácti tisíc osob vyplývá, že sexuální orientace se v průběhu dospělosti mění. To, jak se identifikujeme, kdo nás přitahuje i s kým máme sex. Ženy pak uvádějí častěji fluidní orientaci, tedy že je přitahují muži i ženy.
Sledujte nás na sociálních sítích:
