Vědci v posledních třiceti letech opakovaně prokázali, že lidé jsou častěji přitahováni k takovým partnerům, kteří mají imunologicky odlišné geny. Protějšky to poznají nejen z tělesného pachu, ale také z rysů obličeje. A čím jsou si muž a žena geneticky vzdálenější, tím silněji jsou k sobě přitahováni.
Za vším stojí genetika
Ovšem nezřídka – třeba vlivem hormonální antikoncepce či společenskými tlaky – jsou tyto mechanismy narušeny. A tak spolu skončí pár, který se k sobě geneticky moc nehodí. Pak ženiny pohlavní cesty aktivně hubí partnerovy spermie a vajíčko je odmítá do sebe vpustit. A dvojice většinou vyhledá pomoc expertů na asistovanou reprodukci a bojuje se evolučními mechanismy. Vyšší nemocnost u dítěte a jeho nižší životaschopnost musejí tito rodiče vzít potom na své triko.
Vědci z Finska teď prokázali, že žena skutečně vylučuje do pohlavních cest látky, které mají hubit spermie mající geny velmi příbuzné jejím vlastním. Jde přitom o geny řídící imunitní reakci. Pokud spermie nese geny velmi odlišné od genů ženiných, pak je naopak podporována v cestě k vajíčku a oplození je usnadněno. Evoluční mechanismus má totiž zaručit dítěti silnou imunitu, která vzniká kombinací genů, jež se u rodičů od sebe velmi liší.
Vzájemné spojení
„Pohlavní buňky některých partnerů mohou být imunologicky kompatibilnější než jiné. Naše výsledky mohou také otevírat nové možnosti pro rozvoj přesnější diagnostiky neplodnosti,“ míní autorka, bioložka Annalaura Jokiniemi z Východofinské univerzity.
Z výzkumu vyplývá, že první velkou bariérou pro spermie je hlen děložního čípku, druhou je sekret žlutého tělíska obklopující vajíčko.
„Tyto objevy mohou být důležité pro hlubší pochopení pohlavního výběru a procesu oplození u člověka i jiných savců,“ tvrdí doktor Jukka Kekäläinen.
Poznatky zásadně zpochybňují řadu případů umělého oplození, které jdou proti těmto mechanismům, proti evolučním zákonům a vytvářejí embrya geneticky neslučitelných rodičů, což může vytvářet u dítěte předpoklady pro vážné zdravotní problémy v pozdějším věku.
