Kolikrát za život ztratíme hlavu kvůli lásce? Vědci mají jasné číslo. A také vědí, co se děje s naším srdcem a proč má tohle bláznivé šílenství stanovený přesný limit. Jste zvědaví?
Všichni jsme to zažili, proto víme, že první citové vzplanutí přichází v pubertě nebo ranné dospělosti. Moc dobře si pamatujeme vpád do těch neznámých emocí, a to bez ochranné sítě, předchozích špatných zkušeností i negativních myšlenek, že by to snad nevyšlo. První hluboká zamilovanost je možná ta vůbec nejintenzivnější, protože chybí srovnání. Nejsou tu žádné limity, jen čistá a upřímná láska.
Dobrodružství s příchutí naivity
Jak připomíná americká antropoložka Helen Fisher, tenhle blažený stav aktivuje v mozku stejná centra odměny jako užívání návykových látek (1). Tato odbornice také zdůrazňuje, že romantické zaslepení s růžovými brýlemi trvá průměrně 12 až 18 měsíců. Následně se buď promění v klidný vztah, nebo skončí bolestivým rozchodem, který v duši zanechá jizvy a přináší cenné zkušenosti do budoucna.
Druhý pokus a těžší lekce
Jakmile se po předchozím nevydařeném pokusu zklamání otupí, srdce se opět otevře. Tato fáze bývá podle psychologických průzkumů tou nejsložitější. Člověk se zamiluje znovu, avšak trochu jinak - tentokrát si více vybírá, a to na základě snahy napravit minulé křivdy. Britský psycholog John Bowlby ve své studii popisuje, jak rané citové vazby formují výběr partnerů, což lidi nutí opakovat určité vzorce chování (2). Druhé poblouznění je pak dramatičtější, nechybí vzlety i pády a bohužel ani manipulace nebo toxicita. Mnozí v tomto období doufají, že tentokrát bude mít love story šťastný konec, u čehož přehlížejí varovné signály. I takové zkušenosti jsou však nezbytné, protože učí, jak si jasně definovat vlastní hranice.
Třetí trefa do černého přichází nečekaně
Do třetice všeho dobrého? Nějak tak to vážně funguje. Po sérii dramat a zklamání se objevuje další poblouznění, které se od těch dosavadních diametrálně liší. Přichází tiše, neplánovaně a většinou v okamžiku, kdy nikdo partnera ani nehledá. On vlastně neodpovídá původním ideálním představám, přesto s sebou přináší největší pocit bezpečí a stability. Vědecká práce publikovaná v časopise Journal of Personality and Social Psychology odhalila, že dlouhodobá spokojenost tady pramení z oboustranné emoční odezvy a s úvodní spalující vášní nemá co dělat (3). Třetí zamilovanost je proto zralá, upřímná a postavená na realitě. A tím to vlastně všechno končí, protože se prý bezhlavě zamilujeme třikrát za život (4).
Proč příroda silnými emocemi tak šetří?
Napadá vás otázka, proč se lidé nezamilovávají bezhlavě každý rok? Důvod je prozaický. Intenzivní zamilovanost znamená pro lidský organismus extrémní zátěž. Italská vědkyně Donatella Marazziti se svým týmem prokázala, že osoby ve stavu čerstvé zamilovanosti mají rapidně sníženou hladinu serotoninu, což odpovídá hodnotám naměřeným u pacientů s obsesivně-kompulzivní poruchou (5). Neustálé přemýšlení o tom druhém, úzkost z odloučení a divoký tlukot srdce jsou prostě únavné. Pokud by tělo zůstávalo v tomto režimu permanentně, došlo by k naprostému fyzickému i psychickému vyčerpání. Tři velká vzplanutí za život jsou zkrátka tak akorát, aby to srdce zvládlo bez trvalých následků.
Hormonální jízda má svůj cíl
Láska zaplavuje mozek specifickými látkami. Výzkum pod vedením sociologa Richarda Schwartze z Harvardovy univerzity odkryl, že vysoké hladiny dopaminu a norepinefrinu způsobují ono pověstné bušení srdce, nespavost a přívaly energie (6). Zároveň se tlumí aktivita v čelním laloku, který odpovídá za racionální uvažování a kritické hodnocení situací. Zamilovaný jedinec doslova ztrácí schopnost vidět chyby svého protějšku. Tento stav je však energeticky neudržitelný. Postupem času se hladiny těchto látek přirozeně snižují a do popředí se dostává oxytocin, jež upevňuje dlouhodobou důvěru a klidné pouto.
Míra trpělivosti se jednou vyčerpá
Dalším faktorem, proč se počet velkých lásek zastavuje na čísle tři, je psychická kapacita. S přibývajícím věkem a zkušenostmi jsme obezřetnější a chráníme se před dalším zklamáním a zraněním (7). Každý rozchod vyžaduje čas na regeneraci a zpracování emocí. Po čtyřicítce už málokdo disponuje ochotou investovat obrovské množství energie do nejistých vztahových experimentů, které by opět mohly skončit fiaskem.
Chybami se člověk učí
Ať už se právě nacházíte v jakékoli fázi, každá zamilovanost má ve vašem životě specifické místo. Bez naivity první lásky a bezbolestných lekcí té druhé by nikdo nedokázal plně ocenit klidný přístav, který nabízí láska třetí. Důležité je neztrácet naději a uvědomit si, že i ta největší vztahová dramata jsou pouze přípravou na moment, kdy potkáte někoho, s kým už nebudete muset hrát žádné hry.
Sledujte nás na sociálních sítích:
