Některé věty znějí na první pohled úplně nevinně. Přesto mohou napovědět, jak člověk přemýšlí o emocích – svých i cizích. Emoční hloubka totiž nespočívá v tom, že někdo často mluví o pocitech, ale v tom, jak dokáže naslouchat, chápat druhé a reagovat s respektem. Poznáváte některou z těchto vět?
Jsou lidé, vedle kterých máte pocit, že jim můžete říct úplně všechno. Nepřerušují vás, nesnaží se vaše pocity zlehčovat a ani nenabízejí okamžitá řešení. Prostě poslouchají a dávají najevo, že to, co prožíváte, je pro ně důležité.
A pak jsou rozhovory, po kterých odcházíte s pocitem, že jste vlastně vůbec nebyli vyslyšeni. Druhý člověk sice odpovídal, ale jeho slova jako by vaše emoce míjela.
Samozřejmě nelze nikoho hodnotit podle jediné věty. Každý někdy řekne něco neobratně nebo zareaguje ve spěchu. Pokud se ale podobné výroky opakují často, mohou naznačovat, že dotyčný neumí s emocemi příliš dobře pracovat, nebo se jim raději vyhýbá.
„To přece není tak hrozné.“
Každý prožívá stejné situace jinak. Co jednomu připadá jako drobnost, může být pro druhého skutečně bolestivé. Když někdo vaše pocity okamžitě zlehčí, pravděpodobně vám tím nechtěl ublížit. Přesto můžete získat dojem, že vaše zkušenost není dost důležitá nebo že na ni vlastně nemáte právo.
Emočně vyzrálí lidé většinou nesoudí, jestli je problém „dost velký“. Spíš se snaží pochopit, proč je důležitý právě pro vás.
„Nechápu, proč to tak řešíš.“
Každý máme jinou povahu, jiné zkušenosti i jinou citlivost. To, že někdo reaguje odlišně, ještě neznamená, že jeho emoce nejsou oprávněné. Přesto se podobná věta objevuje poměrně často. Místo snahy pochopit druhého totiž uzavírá rozhovor a vytváří pocit, že problém je jen ve vás. Někdy přitom úplně stačí nahradit ji jednoduchou otázkou: „Co tě na tom nejvíc trápí?“
„Raději se bavme o něčem hezkém.“
Pozitivní přístup je bezpochyby důležitý. Jenže život není tvořen jen příjemnými okamžiky. Pokud někdo pokaždé změní téma, jakmile přijde řeč na smutek, obavy nebo zklamání, může to znamenat, že jsou mu nepříjemné vlastní i cizí emoce. Ve skutečnosti ale právě otevřené rozhovory o těžkých chvílích často posilují důvěru mezi lidmi. Neznamená to utápět se v negativitě. Jen dát prostor i tomu, co zrovna není snadné.
„Jsi až moc citlivý.“
Tuto větu slyšelo alespoň jednou za život mnoho lidí. Jenže citlivost sama o sobě není slabost ani chyba. Každý máme jinak nastavené hranice a jinak reagujeme na kritiku, zklamání nebo stres.
Pokud někdo označí vaše emoce za přehnané, můžete mít pocit, že byste je měli skrývat nebo se za ně stydět. Ve zdravých vztazích přitom není cílem hodnotit, jestli jsou pocity správné nebo špatné, ale snažit se jim porozumět.
„Pocity stranou, rozhoduje jen rozum.“
Logické uvažování je důležité. Stejně důležité jsou ale i emoce. Právě ony nám často napovídají, co je pro nás důležité, kde máme své hranice nebo proč nás určitá situace zasáhla.
Lidé, kteří pocity dlouhodobě přehlížejí nebo je považují za zbytečné, mohou mít potíže porozumět nejen ostatním, ale někdy i sami sobě. Rozum a emoce přitom nemusí stát proti sobě. Naopak se mohou dobře doplňovat.
„Přesně vím, jak se cítíš.“
Na první pohled zní tato věta soucitně. Ve skutečnosti ale může druhému člověku vzít prostor popsat vlastní zkušenost. I když jsme zažili něco podobného, nikdy neprožíváme situace úplně stejně. Místo rychlého ujištění bývá často lepší dát najevo zájem. Třeba otázkou: „Jaké to pro tebe je?“ nebo „Chceš mi o tom říct víc?“ Takový přístup nechává prostor skutečnému porozumění.
„Zapomeň na to a jdi dál.“
Každý bychom si přáli, aby bolest zmizela stejně snadno jako nepříjemná vzpomínka. Jenže emoce nefungují jako vypínač. Smutek, zklamání nebo ztrátu nelze jednoduše odložit stranou jen proto, že bychom si to přáli. Lidé potřebují různě dlouhou dobu na to, aby se s těžkými situacemi vyrovnali. Někdo několik dní, jiný měsíce.
Místo rad typu „už to neřeš“ bývá mnohem cennější dát druhému najevo, že na své pocity není sám.
Emoční hloubka není dokonalost
Možná jste některou z těchto vět někdy sami použili. To ale ještě neznamená, že vám chybí empatie nebo že neumíte navazovat hluboké vztahy. Každý občas reagujeme neobratně. Chceme druhého povzbudit, ale místo toho jeho pocity nechtěně zlehčíme. Jindy máme za sebou náročný den a jednoduše nemáme dost energie na dlouhý rozhovor.
Emoční hloubka totiž nespočívá v tom, že vždy řekneme přesně ta správná slova. Mnohem důležitější je ochota naslouchat, přiznat si chybu a zajímat se o to, co druhý skutečně prožívá.
Zdroj: názory autora - celý článek
Sledujte nás na sociálních sítích:
