Existuje mýtus, že těžká zkouška zpevní každý vztah. Opravdu? Společný boj sice načas sjednotí síly, ale po utichnutí bouře často přichází odcizení. Tak jak je to s tou zvládnutou krizí?
Během náročných životních období, jako je výrazný finanční propad, závažné onemocnění nebo rodinná tragédie, aktivuje asi každý člověk veškeré rezervační síly. Dva lidé vedle sebe začnou působit jako dokonale seřízená jednotka záchranářů a všechna pozornost směřuje k jedinému cíli – nějak to ustát. Je tohle ta pravá soudržnost? Jen do určité míry.
Lepidlo, které drží jenom chvíli
Stres si vybírá svou daň na všem, co je nám svaté – na zdraví, náladě, psychické pohodě i motivaci jít dál. S partnerským zvládáním stresu je to asi tak, že pod vlivem silného vnějšího tlaku dochází k výrazné proměně komunikace, kdy praktická kooperace zcela zatlačuje do pozadí osobní emotivní potřeby (1). Poté, co „ohrožení“ pomine a hladina napětí klesne, nastane zvláštní ticho. V ten moment mizí hlavní tmel, který dvojici doteď držel pohromadě. Najednou schází běžný rozhovor o obyčejných věcech, ztrácí se jemná blízkost i spontánní sdílení radosti. Jako by snad bez přítomnosti totální krize nebylo co říct.
Odlišné tempo zpracování traumat i hojení ran
Každá osobnost zpracovává prožité útrapy zcela odlišným způsobem i rychlostí. Jedna strana potřebuje o prožitých věcech stále mluvit a analyzovat každý detail, druhá volí raději únik k pracovnímu nasazení, sportu nebo naprostému mlčení. Americká psycholožka Terri Orbuch ve své dlouhodobé studii partnerských vztahů potvrdila, že právě rozdílné strategie zvládání těžkých situací vyvolávají hluboká nedorozumění a pocity výrazné osamělosti (2).
Vůbec mě nechápeš!
Partner pak získává dojem, že ten druhý situaci zlehčuje, případně že narušuje zotavení přílišnou letargií bez špetky empatie. Místo vzájemného pochopení přichází hořkost a odcizení. Rozdílnost v prožívání staví neviditelnou stěnu, přes kterou se komunikace hledá jen velmi ztěžka.
Vyčerpání emočních zásob a syndrom partnerského vyhoření
Zvládnutí těžké životní etapy spálí obrovské množství energie. Když krize konečně odezní, zůstávají oba partneři zcela vyčerpaní. Chybí vnitřní zdroje, ze kterých by šlo čerpat, natož aby šlo nabízet laskavou podporu tomu druhému. Nahromaděné napětí z krizových období zásadně oslabuje schopnost projevovat si vřelé emoce v běžném provozu, zdůrazňují odborníci (3). Kde je ten zasloužený odpočinek a oslava společného vítězství? Nikde. Ve vzduchu visí unavená podrážděnost, takže i drobné malichernosti způsobují neúměrně ostré hádky.
Nic už není jako dřív
Během náročných časů mnozí přijímají role, které jim jsou přirozené. Jeden se ocitá v pozici pečovatele, druhý spoléhá na pomoc. Po vyřešení akutního problému bývá návrat k původní rovnováze nesmírně složitý. Lidé zjišťují, že se po boku druhého proměnili v někoho jiného. Navíc vyplouvají na povrch kdejaké křivdy. Kdo udělal větší ústupky? Kdo v kritické chvíli zaváhal? Tyto neviditelné účty se proplácejí i s úroky až v době, kdy opadne primární nebezpečí.
„Prožité útrapy mění osobnostní strukturu jednotlivce, což narušuje původní vztahovou dohodu,“ vysvětluje švýcarská socioložka Rosmarie Barwinski, která na téma zvládání partnerských krizí provedla rozsáhlou studii (4).
Změna hodnotových žebříčků mění životní směr
Prožití náročné zkušenosti obrací pozornost k novým otázkám o smyslu další existence. To, co přišlo důležité dříve, ztrácí svou původní váhu. Britský psycholog Richard Tedeschi, který se věnuje osobnostnímu růstu po těžkých událostech, potvrdil, že po překonání zásadních zkoušek dochází k hluboké proměně osobních hodnot, což málokdy probíhá u obou partnerů paralelně (5).
Proč se mnou nedržíš krok?
Je pochopitelné, že když se někdo rozhodne proměnit svůj dosavadní životní styl, kariéru nebo celkový přístup k času a druhý jenom zmateně přihlíží, vzniká propast. Společně překonaná překážka tak nepůsobí jako stmelovací pomoc, ale spíše křižovatka, ze které každý pokračuje úplně jiným směrem.
Kostlivci ze skříně útočí
Těžká zkouška doslova vytahuje z podpalubí vztahu dlouhodobě obcházené problémy. Přesně ty, které dvojice v klidných obdobích zametala pod koberec. Teď se však během zvýšeného stresu plně obnaží. Podle zjištění kanadského psychologa Johna Hoddinotta extrémní zátěž málokdy vytvoří zcela nové konflikty, spíše dramaticky zesiluje již existující nedostatky ve vzájemné důvěře a respektu (6). Když opadne krizový stav, hlavní aktéři zjišťují, že se sice navenek dokázali spojit, ale jejich vnitřní svět zůstal rozbitý.
Budoucnost bez přetvářky
Společné překonání náročných překážek ukáže partnerský vztah v plné nahotě. Odhalí silné stránky, ale bezprizorně odkrývá i ty slabé. Není ostudou přiznat si, že těžká etapa splnila svůj účel, zkoušku jste zvládli, ale do další fáze už společně jít nemusíte. Důležité je netlačit na pilu a příliš násilně si nevynucovat návrat k tomu, co bylo dříve.
Sledujte nás na sociálních sítích:
