Komentáře k článku

Mozno to muzi nepriznavaju po prvych mesiacoch vztahu. Ten moj bol ku mne od zaciatku uprimny a aj keby nebol, je tak neopatrny ohladom odhlasovania sa z FB, nechania si telefonu doma, jeho kamosi, atd... ze sa to tak ci tak dozviem :D :D

taky si myslím,že tady dost věcí nesedí :D

Totální nesouhlas, mě teda ten můj dost věcí přiznává, o jeho penězích mám přehled úplně normálně, když něco není dobré při sexu tak to řekne na rovinu. A další taky tak nejsou. Spíš je to způsobeno tím jaká je žena, protože pokud je žena chápavá určitě můž nemusí mít problém se jí svěřit. Jistě že nevěra patří trošku mimo toto, ale ostatní věci, jako třeba nějaké tzv. drby o kámoších.. ty bláho, toho vím od toho svého, že kdyby jsem chtěla mohu vydat knihu :D

Jestli muži něco nepřiznají, tak ženy dvojnásob. Životní zkušenost....takže opět článek vrhající stín jen na jedu stranu....nepaušalizovat Prosím !!! ;-)

Jen nás házejte do jednoho pytle.

JA STIM SUHLASIM;PERFEKTNE VYSTIZENE*1*

Zase nesuhlasim ani z jednym co tu bolo napisane, nehnevajte sa ale toto co tu pišete su kraviny ale zase pravda každy je nejaky ja s tymi vašimi 9. bodmi nemam problem hovorit !!!!

Teď jsem si dočetla článek,je nad čím přemýšlet, asi ne vše se dá hodit do jednoho pytle.Pěkně napsal komentář 24.7.2010 L.Vlas.Na muže dobré a má nejspíš díky svým zkušenostem a postojům jasno,souhlasím s ním.Momentálně mám téměř 3 roky přítele který dostal vztahově hodně na pusu a padl pěkně dolu jako i já, i když na venek to maskuje.Vím že dodnes nemá asi svou bývalou ženu v sobě vyřešenou,čas od času na tohle tema narazíme ale je vidět že mu to nakonec příjemné není.Bydlí semnou v mém-našem*1* bytě,ma malé děti 8 a12let a já 23 a 26let,jsou samostatní na rozdíl od jeho které máme každých 14 dní na víkend.Já si je fakt užívám ,protože můžu být někomu opět potřebná někoho něco naučit atd..Nemám jinou rodinu než děti a mé 2 sourozence, a jeho rodiče jsou fantastické a nahrarují ve mě ty moje, které jsem stratila před lety.Řekla bych, že o sobě a svém minulém životě toho víme oba dost,máme dokonce i společné zájmy a koníčky,doplňujeme se<3.Ale občas se nějaké trampoty vyvrbí i když si říkáte pravdu,potkáte se lží.Poslední dobou má můj přítel jak já říkám"své dny",a věřte že to je těžké.Víte jací lidé dnes jou a jak vám rádi zasadí ránu když zjistí ,že váš miláček je nikde bez vás.Naučila jsem jsem se říkat "já vím já byla jinde se svými přáteli "a pravda to ani zrovna není.Nakonec pravdu řekne a omluví se,přizná že udělal chybu a lhal.Myslím ,že společně překonáme tyhle jeho období a stavy kdy se možná ještě hledá.Sám říká ,že ví ,že je takový a potřebuje být občas sám,neřekl proč, jen dodal že je od 15-ti pryč jel vždy sám na sebe(je to přesně to co je v komentáři dole že si nese sebou svou nevyřešenou minulost od dětsví).Snažím se ho pochopit a být schovívavá,řešit problém jeho i můj společně.Být mu oporou a udělat mu zázemí které nikdy neměl jak říká.A to také uznává.Umí mě dát svou lásku najevo, ale umí mě i nechat na pochybách.Tohle vše si myslím ale ke vztahu patří.Stejně jako to ,že naši přátelé se kterými se stýkáme nemáme hned díky druhému zatracovat ,a je na nás jak svůj protějšek s nimi seznámíme.Je určitě i dobré nechat si prostor pro sebe a věnovat čas sami sobě.Život v parterství tedy přináší mnoho radosti a úskalí ,ale je nás jak se k tomu všemu postavíme.Odpustit se dá mnoho věcí nikdo nejsme bez chyby.Tolerance a ohleduplnost,pochopení a nesobeckost vůči druhému je v páru asi to nejdůležitěší.Život není procházka růžovou zahradou,je krásný ale krátký, tak proč si jej kazit malichernostmi,je na nás samotných jak si ho vytvoříme a co druhému ukážeme.Jestli zjistíme ,že se druhý chová divně je možné že za to můžeme i my sami.Je dobré zapřemýšlet jetli jsme neudělali chybu,z chyb se opravdu poučit.A pokud to nejde je opravdu lépe se rozejít v klidu a zůstat přáteli.A jinak lásku máme všichni v sobě a je na nás jak s ní naložíme zda jí uctíváme nebo ji máme jako pomocnou berličku k ulovení a okouzlení svých protějšů k jejich ulovení jen na 1noc.Měli bychom si vážit druhého,na světě je přeci tolik moc velkého neštěstí že není třeba ve vlastním životě intrikovat.A já se řídím helsem : co nemáš sám rád nedělej druhému.A věřte že to funguje protože protějšek když ne hned tak časem tohle ocení

Teď jsem si dočetla článek,je nad čím přemýšlet, asi ne vše se dá hodit do jednoho pytle.Pěkně napsal komentář 24.7.2010 L.Vlas.Na muže dobré a má nejspíš díky svým zkušenostem a postojům jasno,souhlasím s ním.Momentálně mám téměř 3 roky přítele který dostal vztahově hodně na pusu a padl pěkně dolu jako i já, i když na venek to maskuje.Vím že dodnes nemá asi svou bývalou ženu v sobě vyřešenou,čas od času na tohle tema narazíme ale je vidět že mu to nakonec příjemné není.Bydlí semnou v mém-našem*1* bytě,ma malé děti 8 a12let a já 23 a 26let,jsou samostatní na rozdíl od jeho které máme každých 14 dní na víkend.Já si je fakt užívám ,protže můžu být někomu opět potřebná někoho něco naučit atd..Nemám jinou rodinu než děti a mé 2 sourozence, a jeho rodiče jsou fantastické a nahrují ve mě ty moje které jsem stratila před lety.Řekla bych že o sobě a svém minulém životě toho víme oba dost,máme dokonce i společné zájmy a koníčky,doplňujeme se<3.Ale občas se nějaké trampoty vyvrbí i když si říkáte pravdu.Poslední dobou má můj přítel jak já říkám"své dny",a věřte že to je těžké.Víte jací lidé dnes jou a jak vám rádi zasadí ránu když zjistí ,že váš miláček je nikde bez vás.Naučila jsem jsem se říkat já vím já byla jinde se svými přáteli a pravda to ani zrovna nebyla, protože jsem na něj čekal doma s knížkou v ruce a vyslechla si nepravdu kde byl když se vrátil:-O.Nakonec pravdu řekne a omluví se,přizná že udělal chybu a lhal.Myslím ,že společně překonáme tyhle jeho období a stavy kdy se možná ještě hledá.Sám říká ,že ví ,že je takový a potřebuje být občas sám,neřekl proč jen dodal že je od 15-ti pryč jel vždy sám na sebe(je to přesně to co je v komentáři dole že si nese sebou svou nevyřešenou minulost od dětsví).Snažím se ho pochopit a být schovívavá,řešit problém jeho i můj společně.Být mu oporou a udělat mu zázemí které nikdy neměl jak říká.A to také uznává.Umí mě dát svou lásku najevo, ale umí mě i nechat na pochybách.Tohle vše si myslím ale ke vztahu patří.Stejně jako to ,že naši přátelé se kterými se stýkáme nemáme hned kuli druhému zatracovat ,a je na nás jak svůj protějšek s nimi seznámíme.Je určitě i dobré nechat si prostor pro sebe a věnovat čas sami sobě.O to jsou pak společné chvilky zájmy radostnější.Život v parterství tedy přináší mnoho radosti a úskalí ,ale je nás jak se k tomu všemu postavíme.Odpustit se dá mnoho věcí nikdo nejsme bez chyby.Tolerance a ohleduplnost,pochopení a nesobeckost vůči druhému je v páru asi to nejdůležitěší.Život není procházka růžovou zahradou,je krásný ale krátký, tak proč si jej kazit malichernostmi,je na nás samotných jak si ho vytvoříme a co druhému ukážeme.Jestli zjistíme že se druhý chová divně je možné že za to můžeme i my sami.Je dobré zapřemýšlet jetli jsme neudělali chybu.A pokud to nejde je opravdu lépe se rozejít v klidu a zůstat přáteli.A jinak lásku máme všichni v sobě a je na nás jak s ní naložíme zda jí uctíváme nebo ji máme jako pomocnou berličku k ulovení a okouzlení svých protějšů k jejich ulovení jen na chvíly.Měli bychom si vážit druhého,na světě je přeci tolik moc velkého neštěstí že není třeba ve vlastním životě intrikovat.

Náhodně vyskočil tento článek formou reklamy na jiných www stránkách. Tak jsem si řekla, proč ne, přečteme a uvidíme. Z mého pohledu je článek psaný přesně pro ty typy žen,které takovéto vztahy mají a které se v nich utápí :-), nic ve zlém a nic proti nikomu. Z vlastní zkušenosti vím, že některé věci dokážou muži říci mnohem lépe a hlavně pravdivěji, jiní mlží do posledních okamžiků. Intrik a malých lží používáme všichni, jen si to málokdo z nás přizná! A tvrdit, že pokud lže, případně podváděl svou bývalou, udělá to i v novém vztahu, je myslím moc nadnesené, protože každý jedinec je individuální a jedinečný a je jen na něm, zda-li to udělá či neudělá. Lidi totiž zapomínají, že člověk se dokáže změnit, pokud opravdu chce a opravdu se ponaučil z předchozích chyb. V dnešních vztazích poměrně hodně chybí ta maximální důvěra. Ale pokud ti dva cítí, že ten jejich vztah je ten pravý, mohou své chyby pomalu společně odstranit.*1*. Vím, myslíte si že mluvím z cesty, že nic jako "pravá,opravdová,osudová atd láska neexistuje", ale z vlastní zkušenosti mohu říci, že existuje.Poznáte se, v tu chvilku oba víte, že se znáte delší dobu a víte o sobě vše....a věřte mi, že i takové věci, jako že je jeden z partnerů "stále bolavý" z předhozího vztahu, i když ten vztah skončil před x lety, se dají společně vyřešit. Ale je to jen o síle dvou jedinců, kteří to spolu vyřešit chtějí a chtějí si pomoci, a ne to vzdát, když se objeví první náznák "on asi miluje ještě jí"....chápu že to bolí, vím že to bolí, a není to nic příjemného, ale věříte-li si, že JÁ jsem to co chce po svém boku, zvládnete to. Miluji-li, musím umět i pomoci a ne dávat ruce pryč. Nikdy nevíte, kdy budete potřebovat pomoct vy :-). Totéž platí o nevěře, o bolestivých místech z dětství, se kterými většina z nás není srovnaná a mlčky je přehlížíme a kolikrát ani nevíme, že spousty problémů nám dělají ty "nevyřešené, nebo špatně vyřešené z minula"... Tot můj názor, nebudu Vás tím zatěžovat :-). Dovolte mi už jen tři citáty, které mě kdysi dávno hooodně pomohly. 1) Život je jedna velká prdel, která se na tebe vysere, zrovna když to nejmíň čekáš" ; 2) Ta nejskvělejší budoucnost přijde až tehdy, pokud se vyrovnáme s minulostí, minulými chybami a nevyřešenými srdceboly" ; 3) Životní partneři, to jsou především spiklenci, dva, kteří si říkají věci, které by nikomu jinému neřekli, kteří by před sebou neměli mít žádná tajemství a nedělá jim potíže navzájem se tolerovat"..... Tak to je z mé strany vše. Mějte všichni krásný den :-)

Slovo "vždycky" je tady použito opravdu chybně. Například počet svých předchozích partnerek jsem současné přítelkyni řekl popravdě. O určitých věcech je ovšem lépe raději vůbec nemluvit a nebo zalhat. Pravda je totiž někdy dost neúprosná a zbytečně rozloží fungující vztah. Trochu feministicky psaný článek, s kýmpak asi ti muži podvádějí? Myslím, že i ženy by si mohly sáhnout do svědomí. A s tím lhaním - kdo je mistr v manipulaci a lhaní - nepochybně ženy (nic ve zlém, když je manipulace ku prospěchu, dokonce se jí vědomě podřídím a navíc uznávám, že ženy jsou mnohem obratnější:o).

Jsem z prahy je mi 22 let. Z podváděním nemám zkušenosti, takže to nemůžu posoudit, ale ostatní věci pravda nejsou.

Tak ten můj je asi velká vyjímka.Přizná a řekne všechno co si myslí,co ví a co udělal..a já "blbá" mu odpouštím a odpouštím,a proč?Protože jsem dělala blbosti na začátku vztahu,rok a půl minimálně a on odpouštěl a odpouštěl,přestože jsem mu lhala,nic neříkala a do teď mu pár věcí tajím.Ale dyť každý máme svá tajemství,jen mi připadne že přítel nee.

prosím vás,totéž by se přece dalo říct i o ženách,která by asi tak přiznala,že mu byla nevěrná nebo že měla víc chlapů než on ženských:-D