Komentáře k článku

a určitě by se našly další důvody

Něco, co jim aspoň trošku může zpříjemnit život, i když už jsou staří, postatraktivní, impotentní, dementní, mají rakovinu a nikdo je nemiluje. I když zachránit je to samozřejmě nemůže.

To si člověk musí rozmyslet, jestli bude ubohé lidi lákat do slibů, které z podstaty nejde splnit, nebo jim nabídne čestné, vyrovnané přátelství. Koho byste přednostně zachránili před utopením? Svého dlouholetého nejlepšího kamaráda, nebo holku, do které jste rok po uši zamilovaní? Láska je opravdu jenom momentální vzedmutí citů a má stabilitu v řádu minut maximálně hodin. Nic, co bych se odvážila nabídnou těm, na kterých mi aspoň trochu záleží. Lásku si nechávám pro borce, kteří můžou jít klidně do prdele. Pro svou rodinu, která je pro mě nejvíc a pro své přátele, mám něco jiného. Co nemusí odejít s celulitidou na břiše.

Lásce se nedá poroučet.

každý rozchod je těžký

Tak třeba já a můj nejlepší kamarád. Mockrát jsme se chtěli přestat kamarádit. Hlavně on. Zdálo se, že to myslí fakt vážně. Až jsem cítila velkou hořkost a říkala jsem si, že mě nechal jít samotnou údolím stínu smrti. Ale ta hořkost dlouho nevydržela, protože dobře vím, že zase tak sama v tom údolí nejsem a nejsem si jistá, jestli jsem spíš nenechala jít údolím stínu smrti samotného já jeho. Je to snadné zrušit vazbu, když víte, že ten druhý přibouchl dveře. Je to ale téměř nemožné, když víte, že jsou dveře na obou stranách otevřené. A tyhle dveře přátelství nejde zavřít vůlí. Pokud jsou otevřené, jsou prostě otevřené. A kdykoliv je možné vystrčit z nich nos a zamávat si.

Asi záleží, co ty dva drží pohromadě. Jestli rozum, strach, nebo biochemické vlákno. S tím vláknem je to asi nejhorší. Protože jistá část mozku dobře ví, co potřebujeme, narozdíl od té části, ktrá myslí, nebo která se bojí. Myslím, že je to jako když držíme dietu a přitom jsme se přejídali, protože nám něco chybělo. Tak si navíc k tomu co nám chybí odepřeme ještě i jídlo. A čekáme, že dlouhodobě zhubneme. Napřed musíme něco zaplnit, než si něco nepostradatelného odepřeme. Aneb vězeň v koncentráku má jednou týdně možnost zůstat sám v přeplněné spižírně. A strašně se diví, že si to nedovede odepřít. To proto, že dlouhodobě ignoruje svoje potřeby, aby byl takový, jaký si myslí, že by měl být.

rozchod je vždy náročný

Každý rozchod je nepříjemný.

Je to velké životní dilema, jak se správně rozhodnout.:-O

kazdy si musime spocitat pro a proti

je to těžké...

Každý rozchod je moc těžký.