Komentáře k článku

odpustila bych to jen jednou,na jednu noc, nevěru, kterou udržuje nebo střídá nikdy

;-)je to už 6 let, co jsem řešila přítelovu nevěru:-/. Odpustila jsem, vztah funguje dál, ale nedá se na to zapomenout. Řekla bych, že je náš vztah momentálně lepší než dřív. Ale kolikrát si říkám, co bych dělala, kdyby to přišlo znovu? Vůbec netuším. Jen jsem si jistá, že už bych se tolik citově neangažovala. Už by mi to tolik neublížilo. Mám ted víc svých zájmů, koníčků, začala jsem v 45 letech vysokou školu.....to vše se na vztahu podepisuje. Přítel to vidí a já zase cítím, že je to jen dobře. Nesedět doma a nečekat věrně s teplou večeří, než se on někde uspokojí a hodlá se pak milostivě vrátit domů. Moje rada pro ženy, které neví co s nevěrným mužem? Podívejte se především sama na sebe, na svůj život. Mějte se ráda, mějte svůj čas pro sebe, dělejte věci i bez něj, netočte svůj život jen okolo něho a nemyslete každou minutu na to, co kde dělá. Stejně to neovlivníte! Pokud bude chtít, udělá to vždycky! Pokud tohle zvládnete, výsledek se dostaví, sice ne hned naráz, ale postupně a pomalu a najednou se sejde rok s rokem a vy zjistíte, že strach a černé myšlenky jsou pryč a je vám zase lehce na duši<3 tímhle samozřejmě neradím zavírat oči před jeho nevěrou! Pokud máte jasný důkaz nejdřív mu ho pořádně omlaťte o hlavu a pak se zaměřte na sebe;-) hodně štěstí

určitě

odpustila bych mu

Udělala jsem to kdysi a už to nebylo ono. Sliby chyby, takže to pak nestálo za nic a stejně za pár měsíců skončilo.

asi bych neuměla vzít zpátky

Asi nikdo neví, jak by se zachoval, dokud se v té situaci neocitne. Můžeme si říkat co bysme, kdyby, ale když to nastane, většinou rozum "vypadne" . Plácám se v tom už druhým rokem a bohužel jsem stále ve fázi, že bych snad už i dokázala odpustit, ale nezapomenu a jsem si téměř jista, že bych se neuhlídala a při každé příležitosti by mi naskočily myšlenky, zda to co dělá a říká myslí upřímně a jestli to říkal i "jí", když bychom byli spolu a bylo by nám hezky, zda zrovna nemyslí na "ni" a když bychom spolu byli na hezké procházce, zda tady také chodil s "ní". Je to ubíjející a hodně, hodně se snažím, aby mi to tolik neubližovalo, ale zatím snaha nenese ovoce. Jsem - alespoň si to myslím - celkem racionální člověk, určitě nejsem pesimistka, ale nevěru po 40ti letech "spokojeného" manželství nezvládám. Prostě budu se muset snažit ještě o fous víc.

vůbec nevím, jak bych se zachovala

to jsem nikdy nemusela řešit

Bylo by to pro mě velké dilema, naštěstí jsem toto nemusela nikdy řešit za 47 let společného manželství. :-O

Heleno nesud když nevíš vždy to tak nemusí být.

Odpustit je jedna věc,a zapomenout na to druhá..;-)

Ne udělá to zas a znova mám 50 ti letou zkušenost právě ted a to je mu 75