Devět z deseti lidí si přeje naprostou věrnost. A přesto je každý druhý / každá druhá nevěrný. Ale kde vlastně začíná nevěra? Líbačka na vánoční párty? Erotické fantazie? Flirtovací esemesky? Intimní přátelství?
Co je to vlastně nevěra? A začíná, i když ještě není ve hře nic fyzického? Těžko posoudit. Samozřejmě není nic dobrého na tom, když člověk, který je nám v životě nejblíže, před námi něco skrývá. Ačkoliv se jedná třeba „jen“ o povídání nebo několik společných chvilek. Ale je to nevěra? A musíme opravdu našemu protějšku říkat všechno? Kdy se z nevinného flirtu stane emocionální nevěra?
Když máte ve vztahu tajemství
Australská psycholožka Melanie Schilling to nazývá „mikro-cheating“. Tedy něco jako „malá nevěra“, která se ale stává stále častěji, protože sociální sítě jsou k tomu perfektní příležitostí. Je to v podstatě série malých nevinných, ale tajných jednání, kdy partner nebo partnerka udržují nějaký emocionální vztah k nějaké osobě mimo vztah. Například k expříteli, se kterým si delší čas píšete. Nebo si s někým chatujete a nezmíníte se o tom, že máte vztah s někým jiným. Nevěra spočívá tedy v tom, že něco tajíte než v tom, co skutečně děláte.
Nejdůležitější je nastavit pravidla
V zásadě lze říci, že vztah, ať je jakkoli vážný, nemusí celý život určovat emoční bytí jedné osoby. A není nijak zdravé ani pro člověka samotného ani pro vztah jako takový vyžadovat naprostou „exkluzivitu“, pokud jde o věci, které zažíváme, nebo lidi, na které myslíme. A stejně tak je v pořádku, pokud někdo z takového jednání svého partnera nemá dobrý pocit. Vždy je důležité pocit nevěry brát vážně a mluvit o něm. A v neposlední řadě je potřeba také hovořit o podmínkách, která mají ve vztahu platit. Protože co je a co není nevěra je pouze na těch dvou lidech, kterých se takové jednání týká.
Sledujte nás na sociálních sítích:
