Typické problémy dospělých s nedostatkem lásky v dětství

Každý jsme jiný a ovlivňuje nás tolik faktorů, že asi nikdo nedokáže naše jednání naprosto bezchybně předvídat nebo vysvětlit. Ale v jednom bodě se chováme všichni stejně – potřebujeme lásku a uznání, a to především v dětském věku. Protože kdo se jako dítě necítí být milovaný, je pro něj po celý život velmi těžké mít rád sám sebe a dosáhnout sebevědomí. Ale i další problémy ho budou pravděpodobně provázet velmi často.

Mají potíže stanovit si hranice

Lidé s nízkým sebevědomím mají často potíže s tím, říct „ne“ a dát jasně najevo, že je něco bolí, něco nechtějí nebo nemohou.

Cítí se provinile, pokud myslí sami na sebe

Na druhé straně je ale pohltí špatný pocit, pokud vyjádří svoje potřeby nebo zájmy. Většinou dávají přednost druhým a sebe upozaďují.

Mají potíže se otevřít

Jen těžko nechají někoho nahlédnout „do svých karet“, nemluvě o jejich duši. Pokud se někdo dostane příliš blízko, raději se stáhnou ještě více – protože to, že se někdo zajímá o ně samotné, v nich v zásadě vzbuzuje nedůvěru.

Jsou velmi bojácní

Špatné rozhodnutí, trapná otázka, veřejné prostředky – lidé s nedostatkem sebevědomí mají z mnoha věcí až nepřiměřený strach. I strach ze vztahu je typický. A když se proti tomu nebudou bránit, bude to časem spíš horší.

Nedůvěřují druhým

Proč by přece někdo chtěl, aby se měli dobře? Kdo nemiluje sám sebe, vychází z toho, že ho nemilují ani ostatní.

Mají strach z odmítnutí

Někoho oslovit? Ani náhodou! To vede jen k odmítnutí a dalšímu zklamání. Kdo jako dítě nedostal dostatek lásky a náklonnosti, tomu v dospělosti většinou chybí odvaha, oslovit druhé.

Cítí se sami a izolovaní

Na světě není totiž nikdo, komu by na nich záleželo a komu by mohli důvěřovat…

Mají sklon k nezdravým vztahům

I když se k nim partner nechová hezky a oni se ve vztahu vůbec necítí dobře, přesto v něm i nadále zůstávají. Věří totiž, že nic lepšího si nezaslouží.