Máma je jen jedna. Žena, kterou od prvního okamžiku milujeme nejvíc – a která nás také dokáže nejvíce naštvat. Celoživotně. Proč jsme v očích našich maminek pořád malé děti?
V pubertě to přijde – naši dosud milovaní a nejlepší rodiče na světě se najednou změní. Proč jim najednou vadí, že chceme objevovat svět podle svého, střídáme barvy vlasů jako ponožky a posloucháme hlasitou hudbu? Proč jsou tak nepřejícní a ze dne na den se změnili v autority. My jsme se přece vůbec nezměnili a milujeme je pořád stejně. Oni nás také, ale to pochopíme až s vlastními dětmi…
Mami, proboha…!
Pubertu už mám za sebou a dávno s rodiči nebydlím. Náš vztah se posunul na vzájemnou důvěru a respekt. Ale kdykoli přijedu na návštěvu, je právě máma jediná osoba, která mě dokáže spolehlivě naštvat. A já jsem zpátky ve své roli puberťáka. Například hned po vystoupení z auta: „Ty jsi nějaká bledá. Spíš dost?“ Ne, mami, mám dvě malé děti, jasně, že nespím dost. Chce se mi říct, ale místo toho jen odevzdaně přikývnu. Nebo když se u kávy už po stopadesáté tento týden zeptá, jestli nepracuji příliš, nebo když vnoučatům ještě před jídlem dá každému pytlík bonbonů. Nejsem žádná eko-bio-matka, ale jeden sáček bonbonů pro tři děti by určitě také stačil.
Nesnáším se za to, ale pravidelně se ze mě stává ten stejný puberťák, jakým jsem byla. Vím, že to máma se mnou myslí dobře, ale nemůžu se z té role dostat.
Mámy jsou taky jenom lidi
A pokaždé, když se takhle chovám, je mi to líto. Po odjezdu jí vždy napíšu zprávu, že to bylo hezké a děkuji za všechno. A ona odpovídá vždy to samé – že nás všechny miluje a těší se až nás zase uvidí. Mámy jsou jen lidské bytosti – to už teď vím z vlastní zkušenosti. Často si na tu svoji vzpomenu, když křičím na svoje děti, že už zase dělají nesmysly, nebo je nechám dívat na televizi, abych měla chvilku klidu jenom pro sebe nebo když nemám trpělivost na to jim po padesáté vysvětlovat domácí úkol. Tohle všechno zažívala i moje máma.
Jednou jsem někde četla, že to nejlepší, co můžete mámě říct, je „jsi nejlepší máma, jakou jsi mohla být.“ A je to pravda! Takže se omlouvám – musím zavolat svojí mamince….
Zdroj: názory autorky, https://www.quora.com/Is-it-normal-for-a-40-year-old-to-still-be-living-with-their-parents, https://www.beyondblue.org.au/get-support/online-forums/relationship-and-family-issues/almost-40-single-living-with-parents-no-kids-no-savings-no-hope
Sledujte nás na sociálních sítích:
