Buďte partnerovi emocionální podporou

Každý z nás občas potřebuje podržet. Ne vždy to musí znamenat velká gesta – často stačí obyčejná věta, vřelé objetí nebo jen vědomí, že na to nejsme sami. V roli partnera nebo partnerky je tohle nesmírně důležité. Otázka ale zní: Jak být opravdu oporou, aniž bychom sami vyhořeli?

Být přítomní a naslouchat

Možná to zní banálně, ale kvalitní naslouchání je základ. Když se vám partner svěří, věnujte mu plnou pozornost. Odložte mobil, vypněte televizi a buďte tu jen pro něj. Aktivní naslouchání znamená být v tu chvíli nejen fyzicky, ale i psychicky – slyšet, co říká, vnímat emoce za slovy a nereagovat hned nabídkou řešení.

Zeptejte se, co opravdu potřebuje

Někdy chceme pomoct, ale nevíme jak. V tu chvíli pomáhá jednoduchá otázka: „Chceš, abych tě jen vyslechl, nebo chceš poradit?“ Tím dáváte najevo zájem, ale zároveň respektujete prostor partnera. Někdy je podpora prostě jen o tichém „jsem tady“.

Ověřujte a shrnujte, co slyšíte

Když opakujete vlastními slovy, co vám partner sděluje, dáváte tím najevo, že opravdu posloucháte. Třeba: „Chápu to správně, že tě nejvíc trápí to, jak tě kolegové přehlížejí?“
Tohle jednoduché gesto může být pro druhého velmi léčivé. Cítí, že ho berete vážně – a to je základ důvěry.

Nepodceňujte jejich emoce – ani ty „malé“

To, co je drobnost pro vás, může být velká věc pro něj. Vyvarujte se vět typu: „Nedělej z toho drama.“ nebo „Někdo je na tom mnohem hůř.“ Vaším úkolem není zhodnotit, jestli to stojí za to, ale být tu, protože to trápí někoho, koho milujete.

Nabídněte fyzickou blízkost (pokud je vítaná)

Láskyplné doteky můžou mít silnější efekt než stovky slov. Někdy stačí obejmout, pohladit po vlasech nebo jen držet za ruku. Pokud si nejste jisti, zeptejte se: „Můžu tě obejmout?“ „Chceš, abych tě držela za ruku?“ Je to jemné, a přitom to dává prostor říct „ano“ i „ne“.

Pomozte malými, konkrétními činy

Když je partner zahlcený, může pomoct převzít některé jeho povinnosti – uvařit večeři, vyvenčit psa, vyřídit nákup. Nebo třeba jen přinést jeho oblíbenou kávu s úsměvem. I malá gesta mohou mít obrovský dopad, když přichází ve správnou chvíli.

Říkejte, že milujete – a že jste tady

Nespoléhejte se na to, že to „přece ví“. Říkat „Miluju tě“ nebo „Jsem tu pro tebe“ má velkou sílu, obzvlášť v těžkých chvílích. Slova lásky jsou často tím, co nás drží v náročných dnech nad vodou.

Nezapomínejte na následnou péči

Podpora není jednorázová akce. I když už partner o problému nemluví, může ho stále prožívat. Připomeňte se. Zeptejte se: „Jak se dneska cítíš?“ nebo jen pošlete zprávu: „Myslím na tebe.“ Ukazuje to, že vám na tom opravdu záleží.

A co když je i vám těžko?

Nemusíte být silní pořád. Je naprosto v pořádku říct: „Mám tě rád, ale dneska sám potřebuji trochu klidu.“ Nebo sdílet, jak se cítíte vy – bez srovnávání, bez soutěžení o to, kdo to má horší. Autenticita vytváří hlubší blízkost než dokonalost.

Kdy je čas navrhnout terapii?

Pokud vidíte, že partner trpí dlouhodobě, že ho tíží něco hlubšího, nebo sami cítíte, že už nevíte, jak pomoct, může být dobré nabídnout pomoc zvenčí. Mluvte otevřeně a s láskou. Ne jako výtku, ale jako návrh: „Mám tě moc rád. Vidím, že ti není dobře – zvažoval jsi, že by sis o tom s někým promluvil?“

Být emocionální oporou není o tom, převzít tíhu světa za svého partnera. Je to o tom, jít po jeho boku – soucitně, s láskou a respektem. Každý vztah je jiný a každý člověk potřebuje trochu něco jiného. Ale snaha pochopit, co ten druhý právě potřebuje, je vždycky krok správným směrem.

Protože právě v těch těžkých chvílích se buduje to, co tvoří pevný, hluboký a důvěryhodný vztah.

Zdroj: názory autora