Každý rodič přináší do života dítěte něco jedinečného. Maminky často bývají mistryněmi v péči, organizaci a uklidňování, tatínkové zase umějí do běžných dní vnést nadhled, spontánnost a pořádnou dávku dobrodružství. Nejde o soutěž mezi rodiči, ale o milé připomenutí, že některé věci zvládají tátové prostě svým osobitým způsobem.
Tátové umějí proměnit obyčejný den v dobrodružství
Stačí společná cesta do lesa, procházka kolem potoka nebo odpoledne na zahradě. Zatímco maminka často myslí na to, zda má dítě dost pití, vhodné boty a čisté oblečení na převlečení, táta už hledá nejlepší klacek na stavbu bunkru nebo navrhuje závod, kdo první najde šišku ve tvaru srdce.
Tatínkové mívají talent udělat z běžné situace malou výpravu. Les není jen les, ale území plné stop divokých zvířat. Hromada kamení se mění v horu, kterou je nutné zdolat. Kaluž není překážka, ale příležitost vyzkoušet, jak daleko dostříkne voda po pořádném skoku.
Děti právě takové chvíle milují. Nemusejí mít dokonale naplánovaný program ani drahé atrakce. Často jim stačí rodič, který se nebojí sednout si do trávy, umazat se od hlíny a na chvíli zapomenout na to, kolik prádla bude večer potřeba vyprat.
Dovádění bez zbytečných obav
Vyhazování do vzduchu, lechtání, zápasení na koberci, honičky po bytě nebo polštářové bitvy. To jsou disciplíny, ve kterých tátové často excelují. Mnoho maminek se při pohledu na divočejší hru automaticky lekne. V hlavě se objeví představa pádu, boule nebo rozbité vázy. Táta většinou situaci vnímá jinak: dítě se směje, tak je všechno v pořádku.
Samozřejmě i při dovádění platí, že bezpečnost má své místo. Přesto je pro děti velmi cenné, když si mohou vyzkoušet své hranice, získat jistotu v pohybu a zažít zdravé vzrušení. Dovádění s tátou jim často dává pocit síly, odvahy a blízkosti.
Společná hra navíc není jen zábava. Dítě se při ní učí odhadnout druhého, reagovat, vyjednávat pravidla a zvládat i drobnou prohru. A tatínkové bývají ochotní opakovat jednu a tutéž hru tolikrát, kolikrát si malý parťák přeje.
Drobné úrazy zvládají s větším klidem
Rozbité koleno, modřina na lokti, škrábanec od větve nebo boule po pádu z odrážedla. Maminka často propadne panice ještě dřív, než dítě začne plakat. Táta obvykle nejprve zhodnotí situaci, opráší kalhoty, foukne na bolístku a pronese něco ve stylu: „To nic není, to zvládneš.“
Neznamená to, že by tatínkové dětskou bolest podceňovali. Jen mívají větší schopnost odlišit skutečný problém od drobného karambolu, který k dětství jednoduše patří. Díky tomu dítě získává důležitou zkušenost: ne každé zakopnutí znamená konec světa.
Klidná reakce rodiče je v takových chvílích velmi důležitá. Když dospělý nepanikaří, dítě se snadněji uklidní a rychleji se vrátí ke hře. Maminky mohou být nenahraditelné při utěšování, ale tátové často vynikají v tom, že potomka motivují, aby se po drobném pádu zase postavil na nohy.
Pohádky, které mají desítky hlasů
Čtení před spaním je krásný rodinný rituál a skvělým vypravěčem může být maminka i táta. Přesto mají mnozí tatínkové v rukávu jednu silnou zbraň: napodobování hlasů. Z obyčejného čtení se během chvíle stane divadelní představení, ve kterém má medvěd hluboký dunivý hlas, myška pisklavě šeptá a zlý čaroděj mluví tak strašidelně, až se dítě schová pod peřinu.
Děti milují, když se dospělí nebojí být trochu směšní. Táta, který se při pohádce promění v draka, princeznu i utrápeného králíka, se pro dítě stává tím nejlepším hercem na světě. A nezáleží na tom, zda se mu pletou jména postav nebo přeskočí celý odstavec. Důležitá je atmosféra, smích a společný zážitek.
Schovávaná a stavění velkolepých věcí
Někteří tátové mají neuvěřitelný talent najít schovávačku tam, kde by ji nikdo jiný nečekal. Za závěsem, pod dekou, v prázdné skříni nebo za dveřmi, které se zdají být příliš úzké. A když schovávají dítě, dokážou z obyčejného pokoje udělat tajnou základnu, nedobytný hrad či pirátskou loď.
Podobné je to se stavěním z písku, kostek nebo dřeva. Maminka s dítětem možná vytvoří hezký hrad ozdobený mušlemi, táta má ale často ambice postavit celé království s příkopem, mostem, garáží a obrannou věží. Někdy je stavba hotová za deset minut, jindy se na ní pracuje celé odpoledne.
Děti si z takových aktivit neodnášejí jen pěknou vzpomínku. Učí se tvořit, přemýšlet nad řešením a nevzdávat se ve chvíli, kdy se věž z kostek potřetí zřítí.
Voda, atrakce a pořádná dávka odvahy
Bazén, koupaliště nebo aquapark bývají územím, kde tátové často získávají nejvíc bodů. Mají dost síly na to, aby dítě vozili na zádech, točili s ním ve vodě, organizovali závody a vymýšleli nejrůznější vodní hry. Maminka mezitím někdy stojí opodál, hlídá ručníky, opalovací krém a kontroluje, zda dítě nedostalo modré rty zimou.
Podobné to bývá v zábavních parcích. Táta s dítětem často bez dlouhého přemlouvání usedne na horskou dráhu, centrifugu nebo kolotoč, ze kterého se ostatním rodičům dělá nevolno už při pohledu. Dítě má vedle sebe parťáka, který se nebojí výskat, křičet a nechat se unést okamžikem.
Experimenty, které nemusí skončit dokonale
Tatínkové často přicházejí s nápady na domácí pokusy, výrobu sopky, stavbu rakety z kartonu nebo opravování starého rádia. Někdy u toho vznikne nepořádek, někdy je potřeba vytřít podlahu a někdy se výsledek výrazně liší od původního plánu. Dětem to ale většinou vůbec nevadí.
Důležité je, že mohou zkoušet, objevovat a ptát se. Táta jim často dovolí rozebrat věc, kterou by maminka raději nechala na pokoji, protože „ještě funguje“. Právě díky podobným pokusům se děti učí zvědavosti a odvaze hledat vlastní řešení.
Umějí si užít čas ve dvou
A nakonec jedna schopnost, která je důležitá i pro celou rodinu. Tátové někdy snáz dokážou odložit rodičovské starosti a opravdu si užít víkend nebo dovolenou bez dětí. Neznamená to, že by jim potomci nechyběli. Jen si dovedou připomenout, že partnerský vztah potřebuje péči stejně jako rodinný život.
Maminky mívají tendenci kontrolovat, zda je doma všechno v pořádku, jestli dítě dobře jí, spí a nezlobí. Táta častěji řekne: „Je v dobrých rukou, teď máme chvíli pro sebe.“ A to je schopnost, kterou se někdy vyplatí od něj okoukat.
Nejde o lepšího rodiče, ale o jiný přístup
Každá rodina funguje po svém a rozhodně neplatí, že všichni tátové jsou dobrodruzi a všechny maminky opatrné organizátorky. Často je tomu přesně naopak. Přesto je krásné, když dítě může poznávat různé přístupy, povahy a způsoby, jak se dívat na svět.
Maminka může přinášet jistotu a bezpečí, táta zase nadhled a výzvy. Dohromady pak dávají dítěti to nejdůležitější: pocit, že má vedle sebe lidi, kteří ho milují, podporují a jsou připraveni s ním objevovat svět.
Zdroj: názor autora
