Tíha nebo prázdno někde v hrudi, které si nedokážete pojmenovat. Není to ani čistý smutek, ani jen nuda, spíš neurčitá bublina, která vás odpojuje od sebe i od světa. Někdy odezní za pár dní, jindy přetrvává týdny. A právě když se stane dlouhodobým problémem, stojí za to se jí věnovat.
Prázdnota se projevuje jako vnitřní nepřítomnost. Chybí pocity, energie, většinou i jasný důvod. Není to totéž, co deprese (ta obvykle zahrnuje hluboký smutek, pocity viny, beznaděj nebo fyzické obtíže) ani typická úzkost, která je spíš aktivní a napjatá. Prázdnota bývá pasivní. Člověk je jakoby „odpojený“ a nic v něm nereaguje.
Proč se cítím prázdný?
Neexistuje jediná univerzální příčina. Tohle jsou ale ty nejčastější:
Ztráta sebe samých
Když dlouho žijeme podle očekávání druhých nebo rolí, které nám život přidělil, můžeme postupně ztratit přehled o tom, kým opravdu jsme a co chceme. Chybí-li jasné cíle nebo sny, snadno se dostaví pocit prázdnoty.
Nevyřešená minulost
Rané vztahy a zkušenosti formují náš emoční svět. Pokud jsme v dětství neměli dostatek bezpečí a podpory, může tento deficit později vyústit v pocit vnitřního nedostatku. Promluvit si o bolavých událostech a zpracovat je, často přináší úlevu.
Nedostatek péče o sebe
Mnoho lidí upřednostňuje potřeby druhých před vlastními. Když se to děje dlouhodobě, snadno se vyčerpáme a začneme se cítit prázdní. Péče o sebe není sobectví, ale základní podmínka toho, abychom mohli fungovat a podporovat i ostatní.
Kvalita vztahů
Není důležité, kolik lidí kolem sebe máme, ale jak hluboké a opravdové tyto vazby jsou. Emoční blízkost, podpora a naslouchání jsou pro nás klíčové. Jejich nedostatek může posílit pocit osamělosti i vnitřní prázdnoty.
Smutek a zármutek
Po ztrátě blízkého člověka se často dostavuje otupělost a pocit prázdna. Je to přirozená součást procesu truchlení. Neznamená to, že s prázdnotou musíme zůstat navždy. Postupně se učíme žít se ztrátou tak, aby nás nepohlcovala, ale stala se součástí našeho příběhu.
Jak začít znovu žít
Uznání pocitu je první krok. Nemusíte ho hned pochopit, stačí ho přijmout bez přísné sebekritiky. Dále můžete vyzkoušet následující:
Pojmenujte a přijměte prázdnotu
Místo potlačování se k sobě chovejte laskavě. Zkuste si položit jednoduché otázky: „Co mi teď chybí?“ nebo „Co vlastně necítím?“ I sama pozornost má léčivou sílu.
Najděte denní čas pro sebe
Vyhraďte si každý den aspoň pár minut jen pro sebe: ticho, psaní, meditace nebo pohyb. Malé, pravidelné rituály pomáhají obnovit kontakt se sebou.
Zkoumejte své pocity
Vyčleňte 5 minut denně na to, abyste zjistili, co cítíte. Pište si to. Najděte odpovědi na otázky jako „Srovnávám se s ostatními? Bere se můj názor v úvahu v mých vztazích?“
Spojte se s lidmi – kvalitně
Nejde o velká gesta, ale o upřímná setkání: společná procházka, čaj, koníček. Emocionální blízkost často pomůže navrátit pocit naplnění.
Omezte sociální srovnávání
Sociální sítě nás často nechávají chladnými a nedostatečnými. Zkuste vědomě regulovat používání a vytvořit si „tiché“ momenty bez digitálního šumu.
Pečujte o tělo
Dostatek spánku, pravidelná výživa a pohyb výrazně ovlivňují náladu. Malé každodenní kroky v této oblasti mají velký dopad.
Oceňujte své malé kroky
Pochvalte se za to, že se o problém zajímáte. Smysl se často nevrací najednou, ale roste z drobných momentů, kdy se opět cítíme sami sebou.
Vnitřní prázdnota je realita mnoha lidí. Není to selhání, ale signál: něco v našem vnitřním světě potřebuje pozornost. Malé, laskavé kroky, kontakt s lidmi a případně odborná podpora mohou postupně přinést znovunalezení smyslu a naplnění.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
