Komentáře k článku

Nemohu souhlasit s tvrzením "...vášeň, která kdysi všechno rozžehla, často pomalu vyhasíná. Není to selhání. Je to přirozený vývoj." Nepolemizuji s tím, že by se to lidem v dlouhodobých vztazích nestávalo. Chtěl bych se však ohradit vůči tomu, že "je to přirozený vývoj". Vášeň a živá sexualita v dlouhodobém vztahu není automatická a už vůbec není instinktivní. Je to totiž dovednost - vědomě rozvíjená a udržovaná kompetence. Pokud vášeň vyhasne, není to "přirozený následek" dlouhodobého soužití, ale důsledek nekompetence - tedy nevědomosti, absence zdravých partnerských návyků - a to i těch, které se týkají sexuality a erotiky, a především nedostatku úsilí, motivace i vědomé vůle vášeň ve vztahu neustále udržovat. To, že vášeň a její intenzita, může kolísat, je přirozený jev. Ale partneři, kteří přešli z instinktivní podoby své sexuality do úrovně vědomé a chtěné, tak jejich vášeň a erotická jiskra nikdy nemusí vyhasnout. Naopak - s lety i vzájemným poznáním naopak nejen zraje, ale přidává se k ní i určitá hloubka, kterou krátkodobé páry mohou postrádat. Samozřejmě je nutné konstatovat i to, co Esther Perell nazývá jako sexuální paradox dlouhodobých vztahů, a to, že trvalá vášeň vzniká na průsečíků bezpečí a jistoty, předvídanosti a vědomého rozhodování, ale na druhé straně stejně nezbytné i novosti, překvapení, dobrodružství a rizika. Vášeň potřebuje obojí, nikoliv jen jedno nebo druhé. Páry, které se to naučí, nacházejí zjištění, že intenzita vášně s časem nemizí, ale prohlubuje se a rozšiřuje i ve společném repertoáru dvou vzájemně oddaných jedinců. Trvalá láska ve všech jejich polohách je v živém monogamním vztahu primárně dovednost a vědomě rozvíjená kompetence.

Škoda, že často ví o volném vztahu pouze jeden 😀