Každý z nás má občas den, kdy se necítí ve své kůži. Když se ale pochybnosti o sobě samých stávají pravidlem, mohou se proměnit v hluboce zakořeněný pocit méněcennosti. Jak ho rozpoznat a jak ho začít měnit?
„Nejsem dost dobrá.“ Tahle věta se může usadit někde hluboko v hlavě a stát se neviditelným společníkem každodenního života. Ze začátku jde možná jen o občasné zamyšlení, ale když se opakuje příliš často, začne ovlivňovat všechno kolem: sebevědomí, vztahy, pracovní výkon i zdraví.
Dlouhodobý pocit nedostatečnosti může postupně přerůst v úzkosti, chronický stres nebo dokonce syndrom vyhoření. A co je nejhorší – člověk si často ani neuvědomuje, jak moc ho jeho vlastní myšlenky podkopávají.
Jak poznáte, že už nejde jen o pochybnosti?
Rozpoznat, kdy už nejde o běžné pochybnosti, ale o zakořeněný komplex, bývá těžké. Občasné srovnávání s ostatními je přirozené a může nás motivovat k růstu. Pokud se ale srovnávání stane trvalým měřítkem vlastní hodnoty, když se člověk neustále kritizuje a má dojem, že nikdy neodpovídá představám okolí, jde o varovný signál. V takových chvílích se často objevuje přehnaný perfekcionismus, který z člověka vysává energii.
Každá chyba se zdá být osobním selháním, a i drobná poznámka od ostatních se proměňuje v bolestivou ránu do sebevědomí. K tomu se mohou přidat i fyzické potíže: únava, napětí, bolesti hlavy nebo zažívací problémy. Tělo tak dává najevo, že duše je pod tlakem.
Kde se to bere?
Pocity méněcennosti málokdy vznikají z ničeho. Kořeny často sahají do dětství. K situacím, kdy jsme nebyli dost pochváleni, kdy se od nás očekával výkon, ale chyběla podpora, nebo když jsme byli vystaveni kritice či srovnávání s ostatními.
Později se mohou přidat další vlivy: tlak na dokonalost v práci, neustálé porovnávání na sociálních sítích, perfekcionismus nebo zkušenosti z toxických vztahů. Každý podobný zážitek zanechává stopu, která může v dospělosti přerůst v hlubší nejistotu.
Změňte pohled sami na sebe
Dobrá zpráva je, že se s tím dá pracovat. Sebevědomí není neměnná vlastnost, je to dovednost, kterou lze rozvíjet. Prvním krokem je uvědomit si, že problém není ve vás samotných, ale v myšlenkových vzorcích, které jste si osvojili.
Začněte tím, že si všimnete, jak o sobě mluvíte. Pokud se přistihnete u vět typu „To nezvládnu“ nebo „Jsem hrozná“, zkuste je nahradit realističtějšími větami. Třeba „Zkusím to, i když si nejsem jistá“ nebo „Učím se to, nemusím být hned dokonalá“.
Malé změny v přemýšlení mají velký vliv. Pomáhá i vědomé zaměření na vlastní silné stránky. Připomeňte si úspěchy, situace, kdy jste obstáli, nebo chvíle, kdy jste pomohli druhým.
Přijetí místo dokonalosti
Zdravé sebevědomí nevzniká tím, že se budeme snažit být bezchybní. Naopak. Roste, když se naučíme přijímat sami sebe se vším, co k nám patří.
Sebepřijetí neznamená rezignaci, ale uznání skutečnosti: „Jsem takový, jaký jsem a mám právo na respekt, klid i vlastní cestu.“ Teprve z tohoto bodu se dá opravdu růst. A právě tam začíná skutečné uzdravení z pocitů méněcennosti. Nikoli v dokonalosti, ale v laskavosti k sobě.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
