Zná to téměř každý. Část osobnosti se těší na večer s přáteli, druhá by nejraději zůstala doma pod dekou. Jedna strana chce být disciplinovaná a držet se plánu, druhá touží po spontánnosti a úlevě. Vnitřní konflikty dokážou být vyčerpávající. Berou energii, zvyšují napětí a někdy vedou k pocitu, že ať se člověk rozhodne jakkoli, vždy něco ztratí.
Přitom právě tyto rozpory jsou přirozenou součástí lidské psychiky. Každý v sobě nese různé potřeby, hodnoty a očekávání, které se čas od času dostanou do střetu.
Obě strany mají svůj důvod
Častou chybou je snaha jeden „hlas“ umlčet. Označit ho za slabý, líný nebo přehnaný. Jenže potřeba klidu po náročném dni má stejnou váhu jako touha být spolehlivým partnerem či přítelem. Chuť dopřát si něco dobrého může být stejně legitimní jako snaha držet zdravý režim.
Vnitřní napětí často vzniká právě proto, že obě strany mají svou logiku. Po hektickém týdnu roste potřeba samoty. Po dlouhém období disciplíny sílí touha po uvolnění. Tyto protiklady spolu souvisejí víc, než se na první pohled zdá.
Přijetí faktu, že v člověku může současně existovat více pravdivých perspektiv, přináší překvapivou úlevu. Není nutné hledat „správnou“ část a tu druhou potlačit. Smysluplnější je obě vyslechnout.
Pojmenovat, pochopit, rozhodnout
Praktickým krokem může být jednoduché rozdělení situace. Co chce jedna část? Jaké potřeby zastupuje? A co chce ta druhá? Čeho se snaží dosáhnout nebo čemu předejít?
Jakmile jsou argumenty jasně pojmenované, ztrácejí na dramatičnosti. Konflikt se mění z chaotické bouře na přehlednou diskusi. A právě tehdy se objevuje prostor pro kompromis.
Kompromis nemusí znamenat dokonalé řešení. Někdy stačí vědomé rozhodnutí: dnes dostane přednost jedna potřeba, příště druhá. Jindy pomůže drobná úprava plánu: zkrátit večer venku, posunout schůzku, upravit očekávání.
Méně boje, více klidu
Zajímavé je, že už samotné uznání obou stran často snižuje intenzitu konfliktu. Jakmile se žádná část necítí ignorovaná, napětí poleví. Rozhodnutí pak nepůsobí jako prohra, ale jako vyvážená volba.
Vnitřní klid nevzniká tím, že se člověk rozdělí na „správné“ a „špatné“ impulzy. Vzniká přijetím, že protiklady mohou existovat vedle sebe. Touha po samotě i po společnosti. Po výkonu i po odpočinku. Po jistotě i po dobrodružství.
Možná právě schopnost unést tyto protiklady je klíčem k větší lehkosti v každodenním rozhodování.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
