Když se mluví o toxických vztazích, většina z nás si vybaví manipulativního partnera, sobeckého kolegu nebo kamarádku, která bere víc, než dává. Jenže nezdravé vzorce chování se mohou objevit u každého z nás. Nemusí z nás dělat špatné lidi, ale pokud si je neuvědomíme, mohou postupně narušovat vztahy i důvěru. Poznáváte se v některém z těchto sedmi bodů?
Slovo „toxický“ se v posledních letech objevuje téměř na každém kroku. Označujeme jím bývalé partnery, komplikované rodinné vztahy i problematické kolegy. Někdy oprávněně, jindy možná až příliš snadno.
Pravda je ale taková, že žádný vztah netvoří jen jeden člověk. Každý z nás si do něj přináší své zkušenosti, obavy, očekávání i zvyky. A občas se může stát, že právě naše vlastní reakce vztahu spíše škodí, než prospívají.
To neznamená, že jsme špatní lidé. Většina nezdravých vzorců nevzniká ze zlé vůle, ale ze strachu, nejistoty nebo špatných zkušeností z minulosti. Dobrou zprávou je, že když si je uvědomíme, můžeme s nimi začít pracovat.
Jaké chování může být varovným signálem?
Máte velký strach, že o druhé přijdete
Každému záleží na lidech, které má rád. Pokud se ale strach ze ztráty stane příliš silným, může začít ovlivňovat vaše chování. Možná potřebujete vědět, kde partner právě je, komu píše nebo s kým tráví čas. Možná vás znervózní, když se dlouho neozve, a v hlavě si okamžitě vytváříte nejhorší scénáře. Takové reakce většinou nepramení z nedostatku lásky, ale z nejistoty. Přesto mohou druhého člověka postupně dusit a vytvářet atmosféru nedůvěry.
Očekáváte, že ostatní poznají, co potřebujete
„Kdyby mě měl opravdu rád, věděl by to.“ Podobnou větu si někdy řekl snad každý. Jenže lidé neumějí číst myšlenky. Pokud své potřeby nevyjádříte a čekáte, že je partner, kamarád nebo kolega odhadne sám, snadno vzniká zklamání. Druhá strana často vůbec netuší, že udělala něco, co vás ranilo. Otevřená komunikace sice není vždy jednoduchá, ale bývá mnohem účinnější než tiché očekávání.
Tvrdíte, že je všechno v pořádku, i když není
Na otázku „Co se děje?“ odpovíte: „Nic.“ Jenže výraz vašeho obličeje říká pravý opak. Takové situace bývají nepříjemné pro obě strany. Vy čekáte, že si druhý všimne, co vás trápí, zatímco on tápe a neví, jak situaci řešit. Ve zdravých vztazích není slabostí říct: „Tohle mě mrzí“ nebo „Potřebuji si o něčem promluvit.“
Pomáháte hlavně proto, abyste se cítili potřební
Pomoc druhým je krásná věc. Vyplatí se ale občas zamyslet nad tím, proč ji nabízíme. Děláte něco proto, že to druhému skutečně pomůže? Nebo hlavně proto, abyste měli pocit, že jste nepostradatelní? Pokud za své dobré skutky očekáváme uznání, vděčnost nebo obdiv, mohou časem přestat být úplně nezištné. Skutečná podpora totiž respektuje především potřeby člověka, kterému pomáhá.
Každá neshoda ve vás vyvolává pochybnosti o vztahu
Stačí jedna hádka nebo kritická poznámka a vy začnete přemýšlet, jestli má vztah vůbec smysl. Občasné konflikty jsou přitom přirozenou součástí každého partnerství i přátelství. Neznamenají automaticky, že je něco špatně. Pokud ale druhý člověk získá pocit, že každá odlišnost může ohrozit celý vztah, může se začít bát říkat svůj názor otevřeně. Dlouhodobě pak mizí důvěra i pocit bezpečí.
Ticho používáte jako zbraň
Někdy je potřeba dát si čas na uklidnění. Něco jiného ale je, když mlčení slouží jako trest. Ignorování, chladné chování nebo záměrné odpírání pozornosti může být způsob, jak druhého přimět, aby se cítil provinile nebo změnil své chování. Podobně funguje i opačný extrém – když náklonnost dáváme jen tehdy, když druhý splní naše očekávání. Zdravý vztah by ale neměl být postavený na odměnách a trestech, nýbrž na otevřené komunikaci.
Čekáte, že vás partner udělá šťastnými
Láska dokáže život obohatit, ale nemůže vyřešit všechny naše starosti. Pokud očekáváme, že partner zaplní každou prázdnotu, zbaví nás nejistoty nebo převezme odpovědnost za naši spokojenost, vytváříme na něj obrovský tlak. Každý člověk je zodpovědný především za svůj vlastní život. Partner může být oporou, povzbudit nás nebo podat pomocnou ruku. Nemůže ale nést odpovědnost za naše štěstí.
Nikdo není dokonalý
Možná jste se v některém z těchto bodů poznali. To ale ještě neznamená, že jste toxický člověk. Každý z nás občas jedná pod vlivem emocí, strachu nebo únavy. Důležité je, jestli jsme ochotni své chování reflektovat a případně změnit.
Schopnost přiznat si vlastní chyby bývá jedním z největších znaků emoční zralosti. Lidé, kteří dokážou naslouchat, omluvit se nebo přijmout zpětnou vazbu, mají mnohem větší šanci budovat zdravé a dlouhodobě spokojené vztahy.
Nejde o to být dokonalým partnerem, kamarádem nebo kolegou. Úplně stačí snažit se být každý den o něco lepší verzí sebe sama.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
