Představa, že muži se v mapách a prostoru orientují lépe než ženy, patří mezi rozšířené stereotypy. Určité rozdíly mezi pohlavími se v průměru skutečně objevují, neznamená to však, že každá žena zabloudí na první křižovatce a každý muž bezchybně najde cestu. Antropologické poznatky z Namibie naznačují, že lepší navigační schopnosti mohly být u mužů v minulosti evolučně výhodné, zejména kvůli pohybu na velké vzdálenosti a hledání partnerek.
Není muž jako navigátor a žena jako ztracený turista
Věta, že ženám orientace v mapě není souzena, zní jako hospodský vtip a při doslovném výkladu samozřejmě neobstojí. Mezi ženami existují výborné navigátorky, geodetky, pilotky, řidičky i cestovatelky, které se v neznámém městě zorientují rychleji než většina mužů. Stejně tak mnoho mužů dokáže zabloudit i cestou, kterou absolvovali několikrát.
Přesto se v průměru ukazuje, že muži častěji využívají při orientaci mentální mapu prostoru. Snáze si představují vzájemné uspořádání ulic, světových stran, vzdáleností nebo tvaru krajiny. Ženy naopak často pracují s jiným typem orientačních bodů. Zapamatují si výraznou budovu, obchod, park, kostel, barvu domu nebo konkrétní místo, kde se má odbočit.
Ani jeden přístup není automaticky lepší. Liší se pouze způsob, jakým člověk zpracovává informace o okolním prostoru. V neznámé krajině bez výrazných bodů může být výhodnější schopnost vytvořit si celkovou mapu terénu. V husté městské zástavbě naopak velmi dobře funguje paměť pro konkrétní detaily a známé orientační body.
Co znamená prostorové vnímání
Prostorové vnímání je schopnost představit si vztahy mezi objekty a v mysli s nimi pracovat. Člověk si například dokáže představit, jak bude vypadat určitý předmět po otočení, jakým směrem vede cesta za kopcem nebo kde se nachází cíl ve vztahu k místu, odkud vyšel.
Tato dovednost pomáhá nejen při čtení mapy. Uplatňuje se při řízení auta, parkování, sportu, práci s technickými výkresy, skládání nábytku, plánování tras i při pohybu v otevřené krajině. Rozdíly v prostorovém uvažování bývají mezi pohlavími výraznější než rozdíly v některých jiných oblastech, jako je například běžné matematické uvažování.
To však nelze brát jako důkaz vrozené nadřazenosti jednoho pohlaví. Schopnosti se rozvíjejí praxí. Člověk, který často řídí, cestuje, hraje strategické hry, věnuje se sportu nebo pracuje s mapami, si navigační schopnosti přirozeně trénuje. Významnou roli hraje také výchova a očekávání okolí. Pokud je chlapec od mala veden k samostatnému objevování prostoru a dívka častěji dostává přesné instrukce, může se rozdíl v dospělosti ještě prohloubit.
Muži na cestách za obživou i partnerkami
Jedno z vysvětlení rozdílů nabízí evoluční pohled. V dávných společnostech byli muži častěji nuceni pohybovat se na větší vzdálenosti. Lovili, hledali potravu, prozkoumávali území, přemisťovali se mezi skupinami a v některých kulturách také vyhledávali sexuální partnerky mimo své bezprostřední okolí.
Muž, který se dokázal vrátit z daleké výpravy, zapamatoval si zdroje vody a potravy nebo bezpečně našel cestu do cizího území, mohl mít praktickou výhodu. Lépe se dostal k příležitostem, které byly pro ostatní hůře dostupné. Tato výhoda se nemusela týkat jen přežití, ale také rozmnožování.
Z tohoto hlediska mohlo být dobré prostorové vnímání vlastností, která mužům usnadňovala pohyb po rozsáhlém teritoriu. Pokud navíc častěji navazovali vztahy i mimo vlastní skupinu, mohli šířit své geny na větším území. Evoluce přitom neodměňuje spravedlivě ani morálně. Podporuje především vlastnosti, které zvyšují šanci předat genetickou výbavu dalším generacím.
Pozorování z namibijských kmenů
Zajímavé poznatky přineslo sledování domorodých skupin v Namibii, kde se životní rytmus výrazně odlišuje od reality moderních evropských měst. Muži v těchto komunitách během období sucha vyrážejí do hor a fungují jako sběrači. V období dešťů se naopak více věnují práci na zahradách a místnímu hospodaření.
Takový způsob života vyžaduje dobrou orientaci v rozsáhlé krajině. Muži se pohybují na dlouhých trasách, musí se vyznat v terénu a efektivně plánovat cesty. Právě u nich se ukázala souvislost mezi navigačními schopnostmi, velikostí území, po němž se pohybují, a počtem potomků.
V tamní kultuře navíc neplatí přísná představa výlučné partnerské věrnosti, jak ji známe z mnoha západních společností. Muži, kteří zvládali pohyb v prostoru lépe a cestovali na větší vzdálenosti, měli více sexuálních partnerek a v některých případech také více dětí. Navigace se tak nestala jen praktickou dovedností, ale mohla přímo ovlivňovat reprodukční úspěch.
Schopnost, která mohla rozhodovat o potomcích
Pokud měl muž díky lepší orientaci možnost dostat se dál než ostatní, poznat více lidí a proniknout do vzdálenějších oblastí, získával širší okruh příležitostí. Z evolučního pohledu šlo o výhodu, která se mohla opakovaně posilovat napříč generacemi.
Neznamená to ale, že by ženy tuto schopnost nepotřebovaly nebo ji měly evolučně zcela potlačenou. Ženy se také pohybovaly v krajině, hledaly zdroje, pečovaly o děti a musely znát okolní prostředí. Jen jejich každodenní strategie mohly být v průměru odlišné. Pokud se častěji pohybovaly v menším, ale dobře známém prostoru, nebyl tlak na rozvoj navigace na velké vzdálenosti stejný jako u mužů.
Důležité je, že podobné závěry popisují dlouhodobé populační tendence, nikoli osud jednotlivce. Evoluční minulost může vysvětlovat určité statistické rozdíly, ale neurčuje, kdo dnes zvládne naplánovat cestu přes Evropu a kdo nenajde vlastní auto na parkovišti.
Navigaci dnes mění technologie
Moderní svět navíc přirozené rozdíly částečně stírá. Navigace v mobilu dovede téměř každého od dveří až do cíle. Zároveň ale může oslabovat schopnost vytvářet si vlastní mentální mapu. Člověk sleduje pokyny na displeji, ale často netuší, kudy vlastně projel a kde se ve městě nachází.
Kdo chce svou orientaci zlepšit, může navigaci občas vypnout. Pomáhá plánovat trasu předem, všímat si světových stran, zapamatovat si hlavní body v krajině nebo zkusit dojít na známé místo jinou cestou. Prostorové schopnosti nejsou neměnný dar, ale dovednost, kterou lze rozvíjet.
Tvrzení, že ženy nemají smysl pro mapu, proto patří spíš do kategorie zjednodušených společenských fórků. Muži mohou mít v průměru historicky podpořenou výhodu v navigaci na velké vzdálenosti. O tom, kdo se skutečně neztratí, ale mnohem častěji rozhodují zkušenosti, pozornost, trénink a ochota přiznat, že je někdy lepší se zeptat na cestu.
Zdroj: názor autora