Kanadští vědci prý pochopili roli nervového přenašeče dopaminu v rozvoji některých sociálně-psychologických poruch a onemocnění. To, proč někdo potřebuje kolem sebe velký osobní prostor a jinému blízkost jiných lidí nevadí, ovlivňuje do značné míry právě dopamin, který se účastní také vzniku závislostí a silně působí na centrum rozkoše a odměny.
Kanadští vědci zkoumali účinky dopaminu na sociální chování u octomilek, modelového genetického organismu, s nímž člověk sdílí velké množství genů.
Mužský vs. ženský prostor
Přitom platí, že u samců octomilek nedostatek dopaminu vedl ke zvětšování osobního prostoru a nesnášenlivosti (agresivitě) vůči ostatním jedincům. Čím více dopaminu působilo na nervovou soustavu samců, tím byli družnější a vyžadovali menší osobní prostor.
U samiček tomu bylo trochu jinak. U nich agresivitu a odmítání blízkosti vyvolávalo jak příliš málo, tak příliš mnoho dopaminu. Blízkost snášeli jen při optimálním množství dopaminu. Podle neurologů z Ontaria tyto závěry platí také pro člověka.
Mocný dopamin
„Každé zvíře dává přednost určitému osobnímu prostoru... Pokud budeme umět spojit tyto vzorce s jinými zvířaty včetně člověka, protože všichni máme tento podobný nervový přenašeč, můžeme pochopit, co se děje v mozku u některých poruch, kde je právě osobní prostor problém,“ míní doktorka Anne Simon z Western University v Londonu v Ontariu.
Problémy s osobním prostorem mívají jak autisté, tak schizofrenici. Ví se přitom, že u obou onemocnění dochází v mozku k potížím s dopaminem.
Sledujte nás na sociálních sítích:
