Pocity nás mohou klamat, to ano – ale někdy nás také nasměrují správným směrem. V těchto případech bychom je rozhodně neměli potlačovat.
Pozorovali jste někdy zvířata se zvláštním chováním? Zřejmě následovali svoje instinkty. Jinými slovy – naslouchali svému nitru. Někdy je dobré naslouchat svému nitru. V přírodě může dokonce zachránit životy tvorů.
Ale v dnešní době už ve většině případů náš každodenní život s přírodou téměř nesouvisí a náš vnitřní pocit už není to, co býval. V posledních letech nás lidé a média neustále nabádají, abychom opustili komfortní zónu. Na novém území nečeká zřejmě jen úspěch, ale také láska, štěstí, peníze a zdraví. No a za to byste určitě měli překonat svůj strach nebo lenost. Ale: S vírou, že musíme opustit svou komfortní zónu, jsme se také naučili často bojovat proti svému pocitu.
Žaludek ale není snadný společník. Sám o sobě nám nedává správnou radu. Spíše je často ovlivněn strachem a brání nám tak v nových zkušenostech, které by nám vlastně mohly pomoci posunout se dál. Nová práce, kde váš pocit říká, že bychom měli zůstat u té staré, se může ukázat jako práce snů – pokud je pocit založen výhradně na strachu ze změny. Ale pokud je to například založeno na novém šéfovi, náladě na pohovoru a v nové kanceláři, vaše nitro může mít pravdu.
Jak se tedy dostaneme z tohoto bludiště? Než prostě potlačíme vnitřní pocit, rozhodně stojí za to si ho poslechnout.
Je toho na mě moc
Vyhoření není ocenění za to, že jste dobrý zaměstnanec, přítel nebo partner. Každý člověk má individuální limity. V pracovním i soukromém kontextu je pro ostatní spíše překračujeme, i když se naše útroby bouří už dlouho. Zastavte! Pokud chcete potěšit všechny, zapomenete na sebe.
Neumím si s ním představit budoucnost
Váš partner je zaneprázdněn plánováním do budoucna, ale vás bolí žaludek už jen z pomyšlení na sdílení bytu? Pokud jde o vztahy, příliš často zapomínáme, jak naslouchat svému nitru – a na úkor toho se spoléhat na společenský ideál lásky. Pokud ale domnělý vysněný princ před vámi nezapadá do vašeho životního snu, budete nešťastní. I kvůli ohleduplnosti k pocitům druhých byste ty vaše vlastní nikdy neměli potlačovat. Pokud jde o lásku, opravdu se vyplatí řídit se svým vnitřním citem.
Nějak mě to rozčiluje
„Ublížilo mi to, ale...“, „Nechápu, proč to udělal, ale...“, „Určitě měla své důvody – znějí vám tyto věty povědomě? Hněv je pocit, který si nepřipouštíme. Slovy to lze popsat jedině tak, že nás něco naštvalo – a jen známým „ale“, které signalizuje, že všechno není tak zlé. Každý hněv má svůj důvod. A když ho spolkneme, pořádně nás bolí žaludek.
Chci víc
Další vnitřní pocit, který rychle potlačíme. Ostatně to zní tak nějak sobecky. Když nám náš vnitřní pocit říká, že chceme víc – ať už od života nebo od lidí, něco je zjevně v nerovnováze. A i když jsme se naučili vždy uspokojovat potřeby druhých, náš instinkt zasahuje, aby nám zabránil dávat více, než na oplátku aktuálně dostáváme.
Toto je pro mě pravé místo
Existují také dobré pocity. A většinou vznikají, když jsme se správnými lidmi nebo na správném místě. Užívejte si je naplno, a hlavně si jich všímejte. Pokud se například cítíte „správně“ jen na dovolené, v každodenním životě se evidentně něco nedaří. Můžeme náš vnitřní pocit jistě přivést k všestranně spokojenějšímu životu – a ukázat si, že neexistuje jedna společensky správná cesta pro každého, ale spíše ta, která je jedinečná jen pro nás.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
