Ženy se často cítí za všechno zodpovědné – za rodinu, domácnost, práci i emoce ostatních. Tento tlak je ve společnosti hluboce zakořeněný a má historické, sociální i kulturní kořeny. Jak si ale ženy mohou ulevit od této neviditelné zátěže, zůstat pečující a zároveň si nezničit zdraví?
Již po Francouzské revoluci se ženy staly jakýmsi manažerem rodinného života. Bez služebnictva bylo na nich, aby udržely rodinnou pohodu, organizovaly domácnost a dbaly na emocionální pohodu všech členů rodiny. Tento vzorec je dnes stále silně přítomen. Proč se ženy často cítí za vše odpovědné? Výzvou je naučit se delegovat, sdílet zodpovědnost a říci ne, když je toho už příliš.
Neviditelná zátěž: péče, která se neoceňuje
Pečovatelská práce, která tvoří základ každodenního života, je často vnímána jako samozřejmost. Nikdo ji neocení, přesto je to ona, která drží vše pohromadě. Historicky byla pečující role ženy považována za její morální povinnost. Tento přístup se přenesl i do moderní doby, kde je pečovatelská práce stále vnímána jako jakýsi „doplněk“ k ženské existenci. Tento vzorec je ale nespravedlivý, a pokud chceme, aby se zátěž rozdělila spravedlivě, musíme se postarat o to, aby se pečovatelská práce stala viditelnou a oceňovanou.
Zátěž pro zdraví
Neustálá zodpovědnost a stres mají na ženy vážné důsledky. Chronický stres, vyvolaný plánováním, organizováním a emocionálním řízením, může vést k vyhoření, depresím, poruchám spánku nebo kardiovaskulárním onemocněním. Je to stres, který se často nevidí, ale přesto ho ženy nesou denně, například po osmihodinové pracovní směně, kdy přicházejí domů a hned začínají „druhou směnu“ s dětmi a domácími povinnostmi. Tento tlak se na dlouhou dobu neřeší, což má na ženy vážný dopad.
Kde to vše začíná?
Přijímání všech povinností ženy v rodině není náhodné – často vychází z předpokladu, že ženy jsou pro určité úkoly „předurčeny“. Tento stereotyp je zakořeněn v našem myšlení a projevuje se například při organizování rodinných oslav, jako jsou Vánoce, kde ženy často přebírají většinu organizace. Tento vzorec se ale pomalu začíná měnit. V některých rodinách se začíná dělit práce mezi oba partnery, což vede k menšímu stresu a větší spokojenosti.
Jak se z toho dostat?
Je důležité začít si stanovovat hranice a vyhodnotit, co je skutečně nezbytné. Ženy by si měly položit otázku: „Opravdu tohle musím udělat?“ nebo „Mohu to někomu předat?“ Nejde o to, být sobecký, ale o to, najít rovnováhu mezi péčí o druhé a péčí o sebe. Je nutné začít malými kroky, například říkat „ne“ nebo delegovat úkoly.
Změna je možná, a to nejen v rámci genderových rolí, ale i v organizaci naší společnosti. Pečovatelská práce by měla být vnímána jako klíčová pro fungování společnosti a měla by být adekvátně oceněna, ať už morálně, nebo ekonomicky. To by vyslalo jasný signál, že tato práce má hodnotu a že je nezbytná pro stabilitu společnosti.
Ženy musejí pochopit, že nastavování hranic není slabostí, ale projevem síly. Když ženy přestanou vnímat odpovědnost za všechno, mohou se začít cítit lépe, uleví si od stresu a zároveň si zachovají schopnost pečovat o druhé. Péče o sebe není sobeckost, ale základ pro to, být dlouhodobě nápomocné a efektivní. A tento proces je zásadní nejen pro zlepšení kvality života žen, ale i pro celkový rozvoj společnosti.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
