Každým rokem stárneme, ale skutečný pocit „dospělosti“ se pořád nedostavuje. Zní vám to povědomě? Nejste v tom sami – podobně to cítí spousta lidí ve dvaceti, třiceti i čtyřiceti. Proč je tak těžké uvěřit, že jsme už opravdu dospělí, přestože máme práci, vlastní domácnost, nebo dokonce děti? Možná vás překvapí, co za tím může stát.
Máte stálou práci, zvládáte platit účty, umíte uvařit oběd pro šest lidí, a přesto si občas připadáte jako dítě, které jen předstírá, že ví, co dělá? Nejste v tom sami. Mnoho žen a mužů, ať už je jim dvacet pět nebo čtyřicet, se stále občas ptá: „Kdy se konečně začnu cítit jako dospělý?“ Možná je na čase zjistit, proč ten pocit pořád nepřichází.
Společnost se změnila, očekávání zůstala
Pamatujete si, jak jste jako děti vnímali dospělé? Jako ty, kdo mají už všechno vyřešené: práci, vztahy, bydlení, životní jistoty. Jenže realita dneška je úplně jiná. Dříve bylo běžné vstupovat do manželství, mít děti a kupovat dům už kolem dvaceti. Dnes? Kromě toho, že cena bytů mnohonásobně vzrostla, dávají mladí lidé přednost kariéře, cestování a osobnímu růstu. A tak zatímco žijeme úplně jinak než generace před námi, v hlavě stále zůstává starý model toho, co by „dospělý člověk“ měl mít za sebou. A pokud to nesplňujeme, podvědomě máme pocit, že jsme v dospělosti ještě neuspěli.
Zájmy jako v dětství? Nevadí!
Možná vás znepokojuje, že se od svých mladších já nijak zásadně nelišíte. Pořád máte rádi stejnou hudbu, nosíte tenisky a mikiny, sledujete animované seriály nebo sbíráte kartičky (ať už s čímkoliv). Znamená to, že jste se nikam neposunuli? Vůbec ne. Spíše než známkou nezralosti je to důkazem stálosti a autenticity. Dospělost neznamená zřeknout se svých zájmů, ale umět si za nimi stát, i když už vám není náct. A právě to je známka opravdové vyzrálosti.
Kdo jsou vlastně „ti dospělí“?
Když se řekne dospělý člověk, možná si vybavíte někoho seriózního, moudrého, kdo má život pevně v rukou. A pak se podíváte na sebe a řeknete si: „Tohle nejsem já.“ Jenže každý máme své vlastní měřítko dospělosti. Pravda je, že dospělost není o věku ani o tom, jak vás vnímají ostatní. Je o tom, jaké hodnoty žijete: zodpovědnost, nezávislost, schopnost postarat se o sebe a své blízké. A právě tyhle kvality možná máte, jen si je zatím neuvědomujete.
Takže pokud si někdy říkáte, že se necítíte jako „pravý dospělák“, nezoufejte. Možná jím už dávno jste, jen se na to díváte špatnýma očima.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
