Každý z nás má nějaký seznam zážitků, které bychom si během života přály uskutečnit. Takový náš „bucket list“. Má nás inspirovat, dodat motivaci a připomínat, že život by neměl být jen sledem povinností. V praxi se ale tato původně pozitivní myšlenka může postupně změnit ve zdroj tlaku. Místo radosti z plánování se dostavuje pocit, že je potřeba neustále něco dohánět a dokazovat – sobě i okolí. Proč už bucket list nemusí fungovat – a čím ho nahradit?
Ve chvíli, kdy začneme bucket list vnímat jako závazný plán, ztrácí svou lehkost. Nesplněné položky zůstávají na seznamu dlouhé roky, zatímco život se mezitím přirozeně vyvíjí jiným směrem. Priority se mění, přicházejí nové role, odpovědnosti i omezení, a ne vždy zbývá prostor na velké sny. A může v nás vyvolat pocit selhání, pokud se jednotlivé body nedaří naplnit podle původních představ.
Když plány přestanou odpovídat realitě
Další slabinou dlouhodobých seznamů je jejich nehybnost. Vznikají v určitém životním období, ale často nás provázejí mnohem déle, než je zdravé. To, co dávalo smysl v jedné fázi života, už nemusí odpovídat aktuálním potřebám, hodnotám ani možnostem. Přání se proměňují, ale seznam zůstává stejný a vytváří dojem, že bychom se měly držet plánů, které už s námi vlastně neladí.
Kratší horizont jako cesta ke klidu
Místo cílů rozložených na celý život se proto pozornost přesouvá ke kratším časovým obdobím a větší flexibilitě. Takový přístup umožňuje reagovat na změny a přizpůsobovat se aktuální situaci bez pocitu viny. Plány se stávají spíš orientačním kompasem než pevnou mapou, od které se není dovoleno odchýlit.
Důležitou součástí tohoto pohledu je i přehodnocení toho, co vlastně považujeme za úspěch. Ne každý posun v životě musí být viditelný navenek nebo spojený s výjimečnými zážitky. Někdy je největší hodnotou klid, stabilita nebo schopnost zpomalit. I tyto „tiché cíle“ mají své místo, přestože se jen těžko zapisují do klasického bucket listu.
Méně seznamů, více vnímání sebe
Bucket list nemusí být nutně špatný, pokud zůstává zdrojem inspirace, a ne proměněným měřítkem životního úspěchu. Jakmile se ale sny začnou měnit v povinnosti, stojí za to přehodnotit způsob, jakým o budoucnosti přemýšlíme. Možná není potřeba plánovat celý život dopředu. Možná stačí pravidelně se zastavit a položit si jednoduchou otázku, co má smysl právě teď. Právě v tom může být větší svoboda i lehkost než v jakémkoli dokonale sepsaném seznamu.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
