Komentáře k článku

Mohu se zeptat prosím, jak jste se kdo rozloučil se svojí kočkou? Zdravotní stav naší kočičky nevpadá úplně dobře, máme ji už hrozně dlouho a všichni rádi. Přemýšlím, až to přijde, tak jak se s ní rozloučit.... Bohužel zahradu tady v Brně v bytě nemáme, že bych si ji tam pochovala...

Asi tu najdu hodně milovníků těchto chlupáčů, tak bych se ráda poradila, jaké granule pořizujete pro ta svoje štěstíčka?

Máme kočku, kocoura i fenku. Respektujeme jejich povahy. Fenka Máša se na nás lepí. Chápuji, k nám přišla jako týraná, rozmazlili jsme ji aby zapomněla na minulé zážitky. Straní se koček i cizích, psů, lidí už miluje, ráda se mazlí, je naprosto neútočná. Kočka je domácí typ, ráda se mazlí, nejen když chce ale i když chci já 😊. Kocour má geny z toulavého rodu. Zbavili jsme ho plechovky z kočičího žrádla, dali mu nažrat a čekali jsme, že uteče. Zůstal, chodil ven a hned zas domů, kde měl vždy žrádlo, bylo to až dojemné, musel hodně trpět. Ovšem, je odtažitý, mazlení spíš nesnáší, bojí se každého hluku, lidí i domácích, utíká se trapem schovat. Snese jen mne ale většinou si lehne na záda, drápe mne všema čtyřma a kouše.Jsem věčně samá modřina a škrábance na rukou, až si pohraje, zasyčí a uteče. Trpím ráda už kolik let, vím, že ho to baví 🙂. Všichni chodí ven a domů, kdy sami chtějí. Nelze brát článek, jako fakt. Psi i kočky jsou osobnosti a my je respektujeme. Jsem přesvědčena, že to má takto být...🙂

No dobře, ale článek je postavený buď - nebo. Jenže např. u nás jsme často měli psa i kočku, spolu se velmi dobře snášeli a my je měli stejně rádi. Samozřejmě že každé zvíře má jinou (v něčem i jedinečnou) povahu, kterou je třeba respektovat.