Život nám občas připraví situace, které jsme si rozhodně neobjednali. Zklamání, rozchod, problémy v práci, nemoc, ztráta někoho blízkého nebo obyčejné období, kdy se toho najednou sejde příliš mnoho. Některé chvíle nás srazí na kolena. Důležité ale je, že nemusíme zůstat ležet. Právě schopnost postupně se z těžkých období zvednout se často označuje jako odolnost.
Nikdo neprojde životem bez bolesti, zklamání a nečekaných změn. Někdy se snažíme problémům vyhnout, jindy je chceme co nejrychleji vyřešit. A občas jednoduše nezbývá než přijmout, že některé věci nemáme ve svých rukou.
Odolnost neznamená, že člověka nic nerozhodí. Neznamená ani neustálý optimismus, tvrdost nebo schopnost všechno zvládnout bez pomoci. Odolný člověk může být smutný, vyděšený, naštvaný nebo unavený. Rozdíl spočívá spíš v tom, že se postupně dokáže znovu postavit na nohy a hledat cestu dál.
Odolnost není neprůstřelný štít
Někdy se o psychické odolnosti mluví, jako by šlo o jakýsi vnitřní pancíř. Člověk ho má, a proto ho nic nezlomí. Ve skutečnosti ale může být odolnost mnohem obyčejnější.
Může vypadat třeba tak, že po nepříjemné události potřebujeme několik dní nebo týdnů, než se srovnáme. Může znamenat, že si dovolíme brečet, zavoláme kamarádovi, odpočineme si a teprve potom začneme přemýšlet, co dál.
Odolnost tedy není nepřítomnost emocí. Naopak. Člověk může prožívat obtížné období naplno, a přesto v sobě postupně najít sílu pokračovat. A právě to je důležité. Nemusíme být silní každou minutu každého dne.
Každý máme jinou míru odolnosti
Zatímco jednoho člověka rozhodí i menší změna plánů, jiný zvládne velký životní zvrat s překvapivým klidem. Neznamená to automaticky, že jeden je silný a druhý slabý. Na naši schopnost zvládat náročné situace má vliv mnoho věcí. Zkušenosti z minulosti, povaha, vztahy s blízkými, aktuální životní situace i to, kolik energie máme právě k dispozici.
Člověk, který je odpočatý, má kolem sebe lidi, kterým důvěřuje, a cítí se v životě relativně bezpečně, může stejnou situaci zvládnout úplně jinak než někdo, kdo je dlouhodobě vyčerpaný a řeší několik problémů najednou.
Proto nemá příliš smysl ptát se: „Proč to nezvládám tak dobře jako někdo jiný?“ Mnohem užitečnější je otázka: „Co potřebuji, abych to zvládl o něco lépe?“
Sedm vlastností, které mohou pomáhat
Odolnost nevypadá u každého stejně, přesto se v ní často opakují některé vlastnosti a postoje.
Sebedůvěra
Když člověk věří, že má alespoň nějaké schopnosti a zkušenosti, o které se může opřít, snáze hledá cestu z problémů. Nemusí si namlouvat, že všechno zvládne. Stačí vědět, že už v minulosti překonal věci, které se tehdy zdály těžké.
Schopnost zastavit se
V náročné situaci máme někdy chuť okamžitě reagovat. Napsat ostrou zprávu, dát výpověď, něco vzdát nebo udělat rozhodnutí pod vlivem emocí. Odolnost může znamenat i schopnost na chvíli zpomalit. Nechat emoce trochu odeznít a teprve potom se rozhodnout, co dál.
Emoční vyrovnanost
Odolný člověk nemusí být stále klidný. Spíš se postupně učí své emoce poznávat a přijímat. Ví, že vztek nebo smutek nemusí trvat věčně a že není nutné podle každého okamžitého pocitu jednat.
Realistický pohled
Pozitivní myšlení může pomoci, ale někdy nestačí říct si, že všechno určitě dobře dopadne. Odolnost často znamená také vidět realitu takovou, jaká je. Pokud něco nevyšlo, můžeme si přiznat, že nás to bolí. A současně se ptát, co můžeme udělat dál.
Naděje
I v těžké situaci je užitečné připomínat si, že současný stav nemusí být stavem navždy. Dnešek může být špatný, aniž by to znamenalo, že špatný bude celý náš život.
Lidé kolem nás
Odolnost nemusí být sólo disciplína. Právě naopak. Mít někoho, komu můžeme zavolat, svěřit se mu nebo s ním jednoduše mlčet, může být v těžkých chvílích nesmírně důležité. Požádat o pomoc není známkou slabosti. Někdy je to jeden z nejrozumnějších způsobů, jak situaci zvládnout.
Schopnost hledat řešení
Když se objeví problém, můžeme se dlouho ptát, proč se to stalo a kdo za to může. Někdy je ale užitečnější postupně hledat odpověď na jinou otázku: Co s tím mohu udělat teď? Nemusíme vyřešit celý problém najednou. Stačí najít první malý krok.
Odolnost se dá posilovat
Dobrá zpráva je, že nemusíme být odolní „od narození“. Některé schopnosti, které nám pomáhají zvládat náročné situace, můžeme postupně rozvíjet. Pomoci může například obyčejné zapisování myšlenek. Když své starosti dostaneme z hlavy na papír, někdy se na ně dokážeme podívat s větším odstupem.
Užitečné je také vracet se k minulým těžkým obdobím. Ne proto, abychom si připomínali všechno špatné, ale abychom si uvědomili: Tohle jsem tehdy také zvládl. Možná to trvalo déle, než jsme čekali. Možná nám pomohli jiní lidé. Možná jsme udělali spoustu chyb. Ale nakonec jsme se dostali dál. Taková zkušenost může být v další náročné chvíli cennější než jakákoli motivační fráze.
Přijmout, že některé věci nezměníme
Velkou část energie někdy spotřebujeme na boj s něčím, co už se stalo. Nemůžeme vrátit minulost. Nemůžeme změnit rozhodnutí jiného člověka. Nemůžeme ovlivnit počasí, některé okolnosti ani to, co si o nás kdo myslí. To ovšem neznamená rezignovat.
Přijetí situace může být naopak začátkem změny. Teprve když si přiznáme, že něco nemůžeme ovlivnit, můžeme svou pozornost přesunout k tomu, co ovlivnit lze. Například místo otázky „Proč se mi to stalo?“ může přijít otázka „Co teď potřebuji?“.
Odolnost neznamená všechno vydržet
Je tu ale jedna důležitá hranice. Odolnost by neměla znamenat, že musíme všechno snášet. Nemusíme zůstávat v prostředí, které nám ubližuje, jen proto, abychom dokázali, že jsme silní. Nemusíme své emoce potlačovat. Nemusíme se tvářit, že jsme v pořádku, když nejsme. Někdy je nejodolnější rozhodnutí právě to, že si řekneme o pomoc, odejdeme ze špatné situace nebo si dovolíme na chvíli přestat bojovat.
Síla totiž nemusí vypadat jako zatnuté zuby. Někdy vypadá jako věta: „Tohle je na mě moc a potřebuji někoho dalšího.“
Učme odolnosti i děti
Odolnost se přirozeně dotýká také rodičovství. Děti se nemusí vyhnout každému zklamání, každé prohře nebo každému nepohodlí. Právě drobné zkušenosti, při kterých zjistí, že nepříjemná situace se dá zvládnout, mohou být cenné.
Nemusíme proto dětem vždy okamžitě odstranit všechny překážky z cesty. Můžeme je podpořit, vyslechnout a pomoct jim hledat řešení, ale zároveň jim nechat prostor, aby některé věci zvládly samy.
Dítě, které prohraje hru, se pohádá s kamarádem nebo něco pokazí, nepotřebuje pokaždé slyšet, že se vlastně nic nestalo. Potřebuje vědět, že i když se něco nepovedlo, stále je v bezpečí a může zkusit najít cestu dál.
Každý těžký den nemusí mít velké řešení
Odolnost se nebuduje pouze při velkých životních krizích. Vzniká také v každodenních maličkostech. Když po náročném dni nezůstaneme jen u toho, že všechno bylo hrozné, ale zkusíme si říct, co se povedlo. Když si místo dalšího přemýšlení o problému dovolíme odpočinout. Když zavoláme někomu blízkému. Když uděláme jeden malý krok, přestože ještě nevíme, jak bude vypadat celý zbytek cesty.
Nemusíme se stát člověkem, kterého nic nerozhodí. Úplně stačí naučit se věřit, že i když nás život někdy srazí, můžeme se postupně zvednout. A že na to nemusíme být sami.
Zdroj: názory autora
