Z dosavadních výzkumů poměrně jednoznačně vyplývá, že nejlepší prevencí onemocnění je, fyzicky se viru zcela vyhnout. A že lidé s vysokou hladinou vitaminu D onemocní po infekci vzácněji. Z toho vyplývá jedno, že by se lidé měli co nejvíce pohybovat venku na čerstvém vzduchu vzdáleni od ostatních lidí a vystavovat svou kůži slunci.
Silný vitamin D
Právě expozice kůže UV záření vyvolá patřičnou fotochemickou reakci, která je největším a nejspolehlivějším zdrojem vitaminu D. Tak velkým zdrojem, že žádná potravina či lékárenský přípravek mu nemohou konkurovat. UV záření je sice ve vyšší míře zhoubné pro buňky, ale také pro virus samotný.
„Věda naznačuje, že být veku na slunci s dobrým přístupem čerstvého vzduchu jsou v obou případech vysoce účinné jako ochrana před šířením viru,“ tvrdí profesor Alan Penn z britské Poradní skupiny vědců pro krizové situace (SAGE).
Venku ano, ale bez lidí
Penn ale dodává, být venku neznamená být na přeplněné ulici, na přeplněné pláži, na přeplněné zahrádce restaurace, prostě nikde ve skupině lidí. Být venku znamená být tam sám či dostatečně na metry daleko od dalších lidí. Virus se totiž při blízkém kontaktu šíří i venku. Nicméně venku je riziko mnohem menší než v budovách, dopravních prostředcích a jakémkoli uzavřeném prostoru. Venku je navíc virus vystaven UV záření, které ho poškozuje, takže se venku přenese méně virových částic než při stejné situaci v uzavřeném prostoru.
Koronavirus se přenáší nejvíce dotekem plochy potřísněné virem, kapénkami, které však mají hlavní dolet do dvou metrů, nebo aerosolem, v němž je však virových částic velmi málo, i když aerosol má velký okruh doletu. Venku se proto vždy vyplatí nehovořit s nikým „po větru“. Vítr by měl tedy foukat vždy kolmo k přímce směřující mezi ústy dvou hovořících. Tak se sníží riziko přenosu.
Sledujte nás na sociálních sítích:
