Komentáře k článku

nea 05.07.2020

psaní deníku je pro pubertální dívenky

aster 05.07.2020

Mám asi štěstí, že v takovém případě je jídlo to poslední, po čem bych sáhla - pokud je mi smutno nebo jsem ve stresu, nemám hlad vůbec. Mně pomáhá hudba - buď si pustím něco, co mám ráda, nebo sednu ke klavíru a když potřebuju ze sebe něco opravdu dostat, je ideální vzít kytaru a doslova to ze sebe vyřvat - samozřejmě poslední dvě metody vyžadují, abych byla doma sama - on ten kravál každý nemusí.

Koupím si pergamen a štětec a tuš A budu mlčet jako mlčí ti kdo vědí už Starý muž aster 05.07.2020

Hudba je pro mladý. Co ještě mají naději :-) Jdoucí na popravu si obvykle nezpívají, narozdíl od těch, kteří jdou teprve do boje.

aster Koupím si pergamen a štětec a tuš A budu mlčet jako mlčí ti kdo vědí už Starý muž 06.07.2020

Naděje není jen pro mladé - naději máte, dokud v ni věříte, a pak je jedno, kolik je člověku let...*16*

x aster 07.07.2020

Naděje je nedostatek informací

xxkouckaxx 05.07.2020

v životě jsem neměla potřebu svoje pocity někam vypisovat

Muži, kteří si celý život chtějí uchovat svobodu, jsou stejně pošetilí, jako ženy, které si do smrti chtějí zachovat své panenství. 05.07.2020

Nejlepší je, když se díky emočnímu přejídání vyžerete tak, že jste už jenom z toho v permanentním stresu. Nesnesete dívat se na sebe do zrcadla, nesnesete pohled na žádnou jinou ženu, přestanete vycházet z domu, protože se bojíte, že potkáte někoho, koho jste dřív znali, a když se někdy nestihnete schovat a přece jen někoho známého potkáte, tak pak půl dne brečíte, protože v jeho očích vidíte vlastní ubohost, než podlehnete a dáte si pět zákusků, studentskou pečeť, 20 dkg vlašáku, francouzskou bagetu, banánek v čokoládě, donat, nugátovou tyčinku a 10 pastilek renie. A na záchodě si pak skoro ani nedosáhnete toaletním papírem na terč, a v poloze vleže vás dusí vlastní špeky, a absolvovat sprchu je takový výkon, že se při utírání spotíte tak, že se můžete jít rovnou zase osprchovat. Nechce se vám chodit, pracovat, ani jakkoliv hýbat. Jediné co se vám chce je křičet, případně se trochu pohoupat. A přitom stačí tak málo. Začít chodit na malé pomalounké procházky a za pár let se vaše tělo i duše vzpamatuje. Víte že v sobě máte tu shopnost regenerace. Jenom nemáte sílu na ten první krok. Je to jako když se chytíte drátu s velkým napětím a vaše prsty se stáhnou v takové křeči, že nejste schopná se sama pustit. Leda by do vás někdo strčil klackem. Já to ale zvládnu sama. Co jsem si sama upekla, z toho se i sama dostanu. Nikoho neviním. A přeji všem jenom dobré. A naštěstí na tonejsem sama. Mám rodinu a jejich podporu. Děkuji bohu za to a vlastně mu děkuju úplně za všechno, co jsem zažila.

aster Muži, kteří si celý život chtějí uchovat svobodu, jsou stejně pošetilí, jako ženy, které si do smrti chtějí zachovat své panenství. 06.07.2020

Tomu všemu se říká "mnoho povyku pro nic" *6*

x aster 07.07.2020

Přesně, když už vám nezbývá ze života skoro nic, je zbytečné dělat povyk.

x aster 07.07.2020

Ale díky. Zní to povzbudivě, ať jsi kdo jsi.

Siraellen 07.07.2020

s jídlem neustále bojuji

Vasti1 11.09.2020

zajímavé

Podmínky a pravidla pro vkládání příspěvků. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich pisatelů a redakce za ně nenese zodpovědnost. Redakce si vyhrazuje právo smazat příspěvek nebo obrázek, který obsahuje vulgární výrazy či fotografie, urážky nebo jinak odporuje dobrým mravům a zákonům ČR. Odstraněny budou opakovaně vkládané vzkazy, stejně jako odkazy, které se netýkají tématu nebo obsahují neplacenou reklamu.

Zdarma produkt k testování!

Staň se testerkou!

Reklama

Pro pokračování se musíte registrovat nebo přihlásit

Přihlásit se Registrovat