Vrtání otvorů do lebeční kosti nebo pouštění žilou. Ano, i toto byly běžné lékařské zákroky předků. A za jakým účelem se konzumovala rtuť?
Když nás něco bolí, vezmeme si prášek. Pokud trpíme závažnější komplikací, jdeme na operaci. Jaké štěstí! V dnešní době se dají neduhy poměrně snadno řešit. Díky moderním technologiím a vědeckým poznatkům jim dokonce můžeme i předcházet. Ostatně, právě z tohoto důvodu se přece dělají preventivní prohlídky. Že je váš obvodní doktor nesympatický, proto k němu nechodíte rádi? Mohlo by být i hůř. Kdybyste žili v minulosti, zdravotní péče by vypadala nějak takhle…
Pouštění žilou jako obnova harmonie
Tisíce let lpěli lékaři na víře, že nemoc je pouhým důsledkem „zlé krve“. Pouštění žilou pravděpodobně započalo u Sumerů a Egypťanů, běžným zákrokem se ale stalo až v dobách klasického Řecka a Říma. Ať už pomoc potřeboval pacient s horečkou, bolestí v krku, morem, kožním vředem či otravou, povolaný „odborník“ rozřízl žílu a vypustil tak z těla větší či menší množství krve, čímž se údajně obnovila harmonie organismu. Nefungovalo to ale vždycky, neboť často docházelo k úmrtí v důsledku nadměrných krevních ztrát. Že toto řešení nadělá víc škody než užitku, to lidem začalo docházet až v 19. století (1).
Vrtání do lebky vyhánělo duchy
Další děsivou procedurou byla trepanace. Felčar nemocnému prorazil lebku a vyvrtal do lebeční kosti několik otvorů. Metodou pokusu a omylu se u toho snažil nezasáhnout mozek. Proč se něco takového vůbec provádělo? Možné teorie jsou prý dvě. Zatímco ta první hovoří o nějakém rituálu a vypouštění zlých duchů, druhá naznačuje, že se tak léčila bolest hlavy a absces. Mimochodem, některé národy trepanaci praktikují dodnes (1).
Rtuť? Zázračný elixír!
Rtuť je známá svými toxickými vlastnostmi – tedy alespoň nám. Čínští alchymisté se v dobách dávno minulých domnívali, že tento těžký kov funguje jako elixír mládí, nesmrtelnosti a věčného života. Občas ho zkombinovali s arsenem a sírou, čímž navíc vznikl prostředek umožňující člověku chodit po vodě. Nejslavnější obětí takového „medikamentu“ byl čínský císař Qin Shi Huang, který skonal bezprostředně po požití (1).
Zdroje: (1) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3252219/, wikipedia.org
Sledujte nás na sociálních sítích:
