Od dětství slýcháme, že každý by měl mít nejlepší kamarádku nebo nejlepšího přítele. Člověka, který bude vždy stát po našem boku. Jenže skutečný život bývá mnohem pestřejší. Přátelství mají různé podoby, mění se s časem a nemusí splňovat žádnou předem danou šablonu. Možná právě v tom spočívá jejich největší síla.
„Kdo je tvoje nejlepší kamarádka?“ Otázka, kterou jsme slýchali už na základní škole. Jako by bylo samozřejmé, že každý člověk má vedle sebe jednu jedinou výjimečnou osobu, se kterou sdílí všechna tajemství, slaví narozeniny, tráví každý volný víkend a ví o sobě úplně všechno.
Jenže život málokdy vypadá jako romantická představa z filmů nebo sociálních sítí. Někdo má jednu celoživotní přítelkyni, jiný několik blízkých přátel, další během života navazuje různá přátelství, která přicházejí a odcházejí podle toho, jak se mění okolnosti. A možná je to naprosto v pořádku.
Přátelství není soutěž
Společnost nám často nenápadně podsouvá představu, že opravdové přátelství musí splňovat určité podmínky. Nejlepší přítel má být vždy k dispozici. Nikdy nezapomene na naše narozeniny. Pomůže se stěhováním. Odpovídá na zprávy během několika minut a pozná podle hlasu, že se něco děje.
Ale skutečný život je mnohem méně dokonalý. Máme práci, rodinu, děti, vlastní starosti i období, kdy sotva stíháme sami sebe. Občas zapomeneme zavolat, odložíme společnou kávu nebo nestihneme být tam, kde bychom si přáli být. To ale ještě neznamená, že nám na druhém člověku nezáleží.
Přátelství se mění stejně jako my
Málokdo má stejné přátele ve dvaceti, ve čtyřiceti i v sedmdesáti letech. Některé vztahy vzniknou ve škole, jiné v práci, při sportu nebo díky dětem. Některá přátelství vydrží celý život, jiná jen několik let. To z nich ale neznamená, že mají menší hodnotu.
Každý člověk, který nás provází určitou životní etapou, nám může něco dát. Někdo je skvělým parťákem na cestování, jiný umí naslouchat, další nás rozesměje i v těžkých chvílích. Nemusíme od jediné osoby očekávat úplně všechno.
Mýtus dokonalé nejlepší kamarádky
Představa jedné „spřízněné duše“, která dokonale rozumí všem našim pocitům a bude s námi navždy, je krásná. Zároveň ale může vytvářet zbytečný tlak. Co když takového člověka nemáme? Co když máme několik blízkých přátel, ale každý zastává jinou roli? A co když se některá přátelství časem promění nebo úplně skončí? To všechno je přirozená součást života.
Přátelství není smlouva na celý život. Je to vztah dvou lidí, kteří se rozhodnou být si nablízku tak dlouho, dokud jim to dává smysl.
Blízkost vzniká častěji náhodou, než si myslíme
Když se ohlédneme za svým životem, zjistíme, že většina přátelství vznikla docela nenápadně. Seděli jsme vedle sebe ve škole. Potkávali jsme se při venčení psa. Začali jsme pracovat ve stejné kanceláři. Naše děti chodily do stejné školky. Právě každodenní setkávání vytváří prostor pro rozhovory, společné zážitky i důvěru.
Možná tedy nehledáme přátele podle předem daného seznamu vlastností. Spíš je nacházíme tam, kde se naše životní cesty na nějaký čas protnou.
Přátelství nemusí být dokonalé
Možná největší úlevou je uvědomění, že dobrý přítel nemusí být bezchybný. Zapomenuté narozeniny, odložené setkání nebo několik týdnů bez zprávy ještě automaticky neznamenají nezájem. Skutečné přátelství často přežije i období, kdy má každý úplně jiné starosti.
Někdy si dva lidé několik měsíců nenapíšou a při dalším setkání navážou přesně tam, kde minule skončili. Právě takové vztahy bývají překvapivě pevné.
Každý přítel může být jiný
Možná nastal čas přestat rozdělovat lidi na nejlepší, dobré a obyčejné přátele. Každý vztah má svou vlastní hodnotu. S jedním člověkem rádi sportujeme. S druhým řešíme pracovní starosti. Třetímu zavoláme, když potřebujeme povzbudit. A čtvrtý je ten, se kterým se vídáme jen dvakrát do roka, ale pokaždé máme pocit, jako bychom se rozešli včera. Nemusí existovat žebříček přátelství. Každé může být důležité jiným způsobem.
Přátelé jsou rodina, kterou si vybíráme
Přátelé představují jednu z nejdůležitějších opor v životě. Sdílíme s nimi radosti, starosti, pracovní změny i těžké životní situace. Někdy jsou právě oni první, komu zavoláme, když se stane něco dobrého nebo naopak velmi těžkého. To ale neznamená, že musí nahrazovat partnera nebo rodinu. Každý vztah přináší něco jiného, a právě jejich různorodost vytváří síť lidí, o které se můžeme opřít.
Méně očekávání, více radosti
Přátelství není o bezchybnosti. Je o tom, že i přes všechny životní změny existují lidé, se kterými se cítíme dobře, kterým můžeme důvěřovat a kteří nám připomínají, že na světě nejsme sami. A vůbec nezáleží na tom, jestli máme jednu nejlepší kamarádku, tři blízké přátele nebo několik lidí, kteří vstupují do našeho života v různých obdobích.
Důležité je, aby vztahy, které máme, byly opravdové. Ne podle představ okolí, ale podle toho, jak se v nich cítíme my sami.
Zdroj: názory autora - celý článek
