Dětství bez blízkých kamarádů nemusí znamenat jen smutné vzpomínky. Dlouhodobý pocit vyloučení může ovlivnit psychické zdraví, stresovou reakci organismu i návyky, které se promítají do života o desítky let později. Výzkumy naznačují souvislost mezi nepříznivými zážitky v dětství, sociální izolací a horšími zdravotními či kognitivními výsledky v dospělosti. Neznamená to však, že každé osamělé dítě nutně onemocní demencí.
Osamělost není totéž co být občas sám
Dítě může trávit čas o samotě a přitom se necítit osamělé. Rozhodující je spíš subjektivní pocit, že nemá komu důvěřovat, nepatří do kolektivu nebo nemá blízkého člověka, který by mu rozuměl. Problém nastává zejména tehdy, když se vyloučení opakuje a trvá dlouho. Může jít o přehlížení ve třídě, odmítání vrstevníky, šikanu, časté stěhování, zdravotní omezení nebo rodinné okolnosti, které dítěti ztěžují navazování vztahů.
Dlouhodobé sociální vyloučení není jen nepříjemným zážitkem. Výzkum sledující děti až do dospělosti ukázal, že sociální izolace v dětství souvisela s vyšším rizikem zdravotních problémů v pozdějším životě. Autoři upozornili, že izolované děti častěji čelily dalším obtížím, například horší sociální podpoře, stresu nebo nezdravým návykům v dospělosti (1).
Důsledky se mohou projevit až po letech
Vztah mezi dětskou osamělostí a kognitivními poruchami není jednoduchý ani přímočarý. Vědci nemohou s jistotou říct, že samotný nedostatek kamarádů způsobí demenci. Do vývoje mozku i zdraví zasahují rodinné podmínky, genetická výbava, kvalita vzdělání, chudoba, trauma, spánek, pohyb i pozdější vztahy. Přesto existují důkazy, že nepříznivé zkušenosti z raného života mohou souviset s horšími kognitivními výsledky ve středním věku.
Studie založená na britském dlouhodobém sledování lidí narozených v roce 1946 zjistila, že některé formy nepříznivých okolností v dětství byly spojeny s horšími výsledky v testech paměti a dalších poznávacích funkcí v dospělosti. Významnou roli přitom hrály také vzdělání a sociální podmínky v průběhu života (2). Osamělost je jen jedním z možných dílků této složité skládačky, ale u části dětí může být výrazným a dlouhodobým zdrojem stresu.
Sociální vztahy chrání mozek i ve stáří
Výzkumy mezi staršími lidmi opakovaně ukazují, že osamělost a omezené sociální vazby souvisejí s rychlejším kognitivním poklesem. V jedné dlouhodobé studii byla vyšší míra osamělosti spojena se zvýšeným rizikem Alzheimerovy choroby, a to i po zohlednění některých dalších zdravotních a sociálních faktorů (3).
Podobné závěry přinesl výzkum ze Stockholmu. Lidé s bohatší sociální sítí a častějšími kontakty měli nižší riziko rozvoje demence než účastníci s omezeným sociálním zapojením (4). Nizozemská studie pak rozlišila objektivní sociální izolaci a subjektivní osamělost. Právě pocit osamělosti, nikoli pouhá skutečnost, že člověk žije sám nebo má méně kontaktů, předpovídal vyšší riziko demence (5).
Tyto poznatky se týkají především dospělých a seniorů. Ukazují však, že kvalitní mezilidské vztahy mají význam pro mozek v každé životní etapě. Dítě, které se učí důvěřovat lidem, řešit konflikty a budovat přátelství, si může vytvářet důležitou sociální i psychickou výbavu pro budoucnost.
Stresový systém může zůstávat v pohotovosti
Dlouhodobá osamělost může aktivovat stresovou reakci těla. Organismus se při pocitu ohrožení připravuje na obranu: zrychlí se tep, zvýší se svalové napětí a do krevního oběhu se vyplavují stresové hormony včetně kortizolu. Krátkodobě jde o užitečný mechanismus. Pokud je však aktivovaný příliš často, může tělo zatěžovat.
Výzkum zaměřený na kortizol, paměť a hipokampus ukázal, že dlouhodobě vyšší hladiny tohoto hormonu souvisejí se změnami v oblasti mozku důležité pro ukládání vzpomínek a orientaci. Studie se netýkala konkrétně osamělých dětí, ale pomáhá vysvětlit, proč může chronický stres nepříznivě ovlivňovat kognitivní funkce (6).
Není správné tvrdit, že každé dítě bez kamarádů má poškozený hipokampus nebo že zvýšený kortizol automaticky vede k demenci. Mozek je plastický a dokáže se během života měnit. Riziko však může růst, pokud se sociální vyloučení spojí s dalšími problémy, jako jsou zanedbávání, šikana, nejistota doma nebo neléčená úzkost a deprese.
Dětství může ovlivnit i imunitní systém
Psychická pohoda a imunita spolu úzce souvisejí. Chronický stres může měnit zánětlivé procesy v organismu, ovlivňovat spánek, chuť k jídlu i schopnost těla regenerovat. Výzkum dospělých s historií těžkého nepříznivého zacházení v dětství zjistil vyšší hladiny některých ukazatelů zánětu. Tento efekt byl výraznější zejména u lidí, kteří v dospělosti trpěli depresí (7).
Také studie zaměřená na děti a dospívající, kteří zažili šikanu, popsala souvislost mezi viktimizací vrstevníky a zvýšenými známkami nízkostupňového zánětu v mladé dospělosti (8). Šikana není totožná s osamělostí, často s ní ale souvisí: oběť může ztratit pocit bezpečí v kolektivu, stáhnout se z kontaktů a začít se považovat za někoho, kdo nikam nepatří.
Nejde o předem daný osud
Důležité je zdůraznit, že riziko není diagnóza. Mnoho lidí zažilo v dětství osamělost a přesto vede spokojený život bez kognitivních obtíží. Ochranně mohou působit blízké vztahy v rodině, jeden důvěryhodný kamarád, laskavý učitel, trenér, psycholog nebo pozdější partnerství. Význam má také vzdělávání, pohyb, kvalitní spánek, duševní aktivita a léčba psychických problémů.
Rodiče by proto neměli reagovat výčitkami typu „běž si najít kamarády“. Užitek přináší spíše otevřený rozhovor, pravidelný zájem o dění ve škole a pomoc s hledáním prostředí, kde se dítě může cítit bezpečně. Někomu vyhovuje týmový sport, jinému výtvarný kroužek, skaut, hudba, deskové hry nebo menší skupina vrstevníků se stejnými zájmy.
Kdy vyhledat pomoc
Varovným signálem může být dlouhodobé odmítání školy, výrazná změna nálady, stažení z aktivit, nespavost, bolesti břicha bez jasné tělesné příčiny, sebepoškozování nebo výroky o bezcennosti. V takové situaci je vhodné obrátit se na školního psychologa, pediatra, dětského psychologa nebo psychiatra.
Podpora dítěte nemá být jen snahou „zařídit mu kamarády“. Podstatné je posílit jeho pocit přijetí, bezpečí a vlastní hodnoty. Právě kvalitní vztahy mohou pomoci snížit dopady stresu a vytvořit pevnější základ pro zdraví mozku i celého těla v dospělosti.
