Za děti velmi vybíravé v jídle si rodiče můžou sami. Ovlivňují chutě svých potomků jak výchovou, tak geneticky. Podle vědců z Illinois hraje sice větší vliv výchova a rodiče ovlivňují chutě dětí stylem výchovy v prvních letech života, ale zároveň se do procesu zapojují specifické geny. Genetici z USA odhalili dva typy genů, které řídí jednak nesnášenlivost vůči určitým chutím a také impulzivitu a přemrštěné reakce při nucení jídla.
Jeden gen tedy přímo ovlivňuje vnímání hořkých chutí, takže majitelé tohoto genu nesnášejí spoustu různých potravin, druhý gen ovlivňuje chování a spouští silnou obrannou reakci, když je dítě do jídla nuceno.
„Naše objevy vyvracejí názory, že nedobré rodičovské techniky jsou čistě příčinou vybíravosti v jídle. Místo toho je vybíravost výsledkem jak rodičem přenášených genů, tak jeho stylu výchovy,“ tvrdí doktorka Natasha Chong Cole z University of Illinois.
Vybíravé děti potřebují trpělivost rodičů, kteří by jim měli nové jídlo zkusit dávat až patnáctkrát za sebou. Dítě může patnáctkrát odmítnout, ale poté většinou ochutná. Není však dobré nutit odpor vzbuzující potraviny násilím. Jen trpělivě opakovat snahu, aby dítě ochutnalo a potravinu snědlo.
Kdo si hraje... Jí!
Také se vaše dítko v jídel často šťourá a místo toho, aby si sousta pěkně nosilo do pusinky, vyvádí s nimi různé kousky, staví hrady z bramborové kaše a z těstovin labyrinty? Pak ho nechte! Podle vědců z Anglie totiž děti, které si s jídlem hrají, sní nakonec nejvíce.
„Děti, které dostanou povolení dotýkat se jídla, hrát si s ním a dokonce ho mačkat, třeba špenát, okurky, banány a rajčata, nakonec snědí přímo těchto potravin nejvíce,“ tvrdí autoři z De Montfort University.
Podle nich je lepší než nucení do jídla dovolit dětem hrát si s tímto jídlem.
„Jedním z vysvětlení výsledků našeho experimentu je, že se děti samy dobře obeznání s jídlem a získají přímou interakci. To naznačuje, že vystavení dítěte pokrmu se nemusí zakládat jen na chuti na tento pokrm,“ tvrdí autoři.
Ti přitom nechali děti hrát si s různými druhy ovoce a zeleniny. Ty, které si hrály, aniž byly nabádány ke konzumaci, konzumovaly později toto ovoce a zeleninu samy bez vyzvání.
„Cílem bylo, aby se s těmito potravinami seznámily a něco z nich vytvořily. Je možné, že tyto aktivity nabádají děti později tohle ovoce a zeleninu ochutnat,“ tvrdí autoři.
