Co je vlastně nevěra a jak ji prožívá nevěrník i podváděný jsme probrali v minulém díle našeho miniseriálu. Dnes se zaměříme na to, zda vůbec existují monogamní jedinci. A jak jsme na tom s odolností vůči případné nevěře?
Monogamie ano, či ne?
V současné době v naší kultuře již není mnoho lidí, kteří by za celý svůj život měli pouze jednoho sexuálního partnera. Ani biologické dispozice nám naši situaci nijak neulehčují. Muži v různých průzkumech uvádějí více mimomanželských vztahů, více náhodných partnerek i komerčních sexuálních styků. Tento fakt může být biologicky vysvětlen vyšším počtem spermií u mužů oproti nižšímu počtu vajíček u žen a větší investicí žen do rodičovství – těhotenství, porod, kojení. Na druhou stranu rodičovská péče vyžaduje investici i od otců, což může být jednou z biologických determinant pro monogamní vztah. Také ochrana otcovství, výchova vlastních genů, a ne genů někoho jiného, je důležitým faktorem k udržování monogamního svazku. To, zda se ubráníme nevěře my sami, záleží na každém z nás a situaci, do které se ve svém životě dostaneme.
TIP: První díl článku o nevěře a nevěrnících - Nevěra bolí...I nevěrníka
Faktory ovlivňující, jak jsme odolní vůči nevěře:
1. Krize: Každý vztah má svá kritická období, některá jsou dokonce zákonitá, označují se jako krize vývojové. V tomto období – například při narození prvního dítěte, po nástupu po mateřské do zaměstnání atd. – v partnerství vzniká nová rovnováha a může docházet k mnoha konfliktům. Je to také období, kdy může docházet k různým „selháním“.
2. Dlouhodobý konflikt: Na rozdíl od předchozího bodu, kdy partnerství prochází krizí, je dlouhodobý konflikt relativně nezávislý na vývojových stadiích. Může se jednat o problém, který trápí pouze jednoho z partnerů. (Manžel není spokojen se sexuálním životem, ale ženě to nepřipadá jako problém. Žena by chtěla další dítě, ale muž o tom nechce ani slyšet.) V tuto chvíli se střádají drobná nedorozumění, jeden z partnerů je dlouhodobě frustrován a partnerství je ohroženo tzv. kompenzační nevěrou. Nespokojený partner si na svoji nespokojenost najde náplast.
3. Životní hodnoty: Pokud je v našem hodnotovém žebříčku monogamnímu vztahu přikládána velká váha a naše chování odpovídá našim přesvědčením, chrání nás to před „úlety“ či jinými krátkodobými nevěrami. Nicméně pokud se nacházíme v partnerství v krizi či v dlouhodobém konfliktu, nejsme ani s morálním imperativem imunní vůči zamilování se a navázání nového vztahu. Natož jedinci, kteří věrnost nemají až tak „zakódovanou.“
4. Schopnost empatie: Empatie je schopnost vcítit se do pocitů druhého člověka a jednat pak s cílem mu neubližovat. Pokud se dokážeme vžít do pocitů podváděného partnera a představíme si, jaké by to bylo pro nás, kdyby nás podvedl, asi bude snazší odolat nějakým lákadlům. Nicméně i pro tento bod platí to, co v bodě 3.
5. Zájem o trvalé udržení vztahu: Zde je potřeba zdůraznit, že každý člověk má volbu. Ve chvíli, kdy se se svým partnerem dohodneme na tom, že budeme žít spolu se vším, co k tomu patří, rozhodujeme se říci nevěře ne a nevěra se od této chvíle považuje za něco, co vztah narušuje. Sice se také můžeme rozhodnout jinak, ale náš partner by o tomto našem rozhodnutí měl vědět a mít možnost k němu zaujmout nějaký postoj. Těžko ale neočekávat, že s vámi bude chtít partner navázat vážný vztah, pokud mu řeknete, že chcete mít i jiné partnery.
6. Schopnost odkládat uspokojení: Schopnost odkládat uspokojení je vlastnost, která se jinými slovy dá také nazvat odolnost vůči frustraci. Každé malé dítě by se mělo naučit, že nemůže dostat vždy vše a hned. Pokud se tomu naučí v dětství dostatečně, je pak v dospělosti snazší tuto frustraci zvládat a nepodléhat pokušením. Nejednat impulzivně, jen dle návalu potřeb.
Pokud se dva lidé nedohodnou jinak a žijí spolu v partnerství, je pro ně nevěra něčím negativním. Nevěra klame důvěru. Pokud nevěru odhalíme, máme tři možnosti: buď ji odpustíme i s tím, že nebudeme využívat moci, která plyne z prohřešku partnera, a nebudeme jej neustále trestat. Nebo ji neodpustíme a partnerství se rozpadne. Dále můžeme nevěru do určité míry tolerovat (například, že nevěrný partner zachovává diskrétnost a svoji nevěru dále tají) s tím, že jsme si vědomi, že naše partnerství je nějakým způsobem narušeno, ale přesto je pro nás i nadále cenné. V každém případě je nevěra něco, co velmi naruší a poznamená celé partnerské soužití.
Máte podezření, že je vám partner nevěrný nebo jste zjistila, že má milenku, a nevíte, co s tím? Využijte naši poradnu, kde vám pomůžeme tuto těžkou situaci rozebrat a najít možnosti a cesty, jak jít dál.
Zdroj: www.ulekare.cz
Sledujte nás na sociálních sítích:
