Komentáře k článku

Oh ano.. tři roky jsem prahla po tom jediném správném, panu dokonalém. První rok jsem ho udolávala, byla na každém kroku, náhodná setkání dala zabrat. Druhý rok jsem ho už trošku znala a zabojovala jsem o jeho přátelství. No na život a na smrt to není, ale najednou se mi otevřel i z těch úhlů, které jsem vnějškově nemohla vyšmejdit. Pochopila jsem, že se mnou šťastný nebude a začala jsem se poohlížet po jiných. Čím krásnějšího chlapa jsem si pořídila, tím intenzivnější byl boj mého vysněného ideála o mě... ale jen co jsem se s objevem opět rozešla, ideálův zájem polevil... Při jednom vztahu si mě dokonce pustil do postele. Prožila jsem ty nejkrásnější okamžiky svého života, ale opět jsem se rozešla, nebylo to únosné pro mou psychiku - spát s oběma. A teď, rok čtvrtý, jsem se zamilovala... stejně tak silně a stejně tak na první pohled jako do svého tříletého ideála. Jsem šťastná se svým nejnovějším objevem, stále v euforii prvních měsíců... a chce mě můj tříletý ideál, chtějí mě krásní, chytří, bohatí a úspěšní bývalí, s nimiž jsem hledala zapomění a já se cítím jako bych přiletěla z jiné planety a měla o půlku váhy míň... Konečně jsem spokojená, krásná... co to tam bylo ještě napsáno? Ano, byl to přesný popis... a po tak dlouhém trápení zářím vskutku na míle:)