Komentáře k článku

Povídejte, čím je to zajímavé ? :-))

Už jen úvahy, rozhodování o rozchodu, špatný vztah je bolestivý stav.

JENDA z nejbolestivějších... ach jo. :-D

Ty věci mezi mužem a ženou jsou velmi krásné, když je právě prožíváte. Pod mikroskopem vidíte nádherné barevné struktury, dechberoucí obrazce. Stačí trochu poodstoupit a zjistíte, že je to olezlá mršina. S věkem lidi ztrácí schopnost zaostřit na blízko.

Já jsem ve svém života nezažila žádný rozchod, protože jsem vdaná již 48 let a je nám s manželem moc fajn. Myslím si, že to člověka hodně zasáhne, hlavně psychicky a je mi takových lidí moc líto.:-O

Pro mě bylo nejtěžší, když jsem zjistila, že Picasův obraz Guernicca nezobrazuje Guernicu. To jako že můj tata není můj tata? PRotože až do nedávna jsem si myslela, že nejde líp zobrazit válku, než to udělal tenhle obraz. Nakreslil tam i vyděšený dobytek a když je vyděšený dobytek, který se nebojí ničeho co bude, a nevidí žádné souvislosti, tak to už je opravdu síla. (Málo kdo se zajímá, co dělá dobytek během bombardování) No jak říkám, obrazy někdy klamou.

Rozchod vždy bolí.Každý ho neseme jinak.

Nechut k jidlu, bolest fyzicka i bolest psychicka. Strasny, doufam ze jiz nikdy vice toto nezaziji.

Dobrý rozhod je taky ten, když vaše obliny, jako je třeba tváře, břicho a tak, oupstí místo, kde by měly být a posunou se o pět až dvacet centimetrů níž.

Nejlepší rozchod je, když vás opustí víra, že byste někdy pro jakékoliv lidi mohla něco znamenat a být součástí jejich týmu. Že vás v nejhorším případě nezašlápnou když budou moct a v nejlepším nebudou ignorovat. Protože jste pro ně divná a neatraktivní. Ale i tenhle rozchod se dá přežít. Protože když nemůžete brát tam, kde není, pořád zbývá ještě spousta toho, co můžete. Jenom se bojím, že to už nejde vrátit zpátky. Protože zažít tenhle rozchod dvakrát, to je jako skočit dvakrát z deseti metrů na beton. To prostě člověk podruhé neudělá.

Na mě nic z toho nesedí. Po posledním rozchodu jsem měla pocit, jako by ze mně spadl obrovský balvan. Když jsem si vzpomněla, jak se ex tvářil, musela jsem se smát. ( Byl v naší ložnici s cizí babou ). Za nějaký čas jsem potkala ve městě svého muže a začal život, jaký jsem vždy chtěla.

Všechny porozchodove fáze jsou trefné... doufám, že tenhle rozchod byl poslední a teď už nadoživotí,bo další asi nedám...

Docela to sedí, alespoň na mě. Svým způsobem jsem si to udělal sám. Furt ve stresu, spousty myšlenek, a nechuť k jídlu.

Zdravim, ja tim svou vinnou prave prochazim je to hrůza, snazim zapracovat atd. Vse marne, strasne mne to mrzi, a trapim se. Citim se jako zmetek