Nad některými věcmi občas mávneme rukou, ale jejich emocionální dopad může být mnohem vážnější. V jakých situacích bychom se měli zpozornět?
Mohou to být situace ze školy, soukromého života nebo dětství – ale i pracovní prostředí nebo přátelé, kteří nám citově ublížili. V mnoha případech bez úmyslu. Někteří lidé reagují citlivěji na věci, které se jim dějí – zatímco jiní to nedokážou uchopit. Nejdůležitější je, abychom si uvědomili své vlastní reakce, to, co jsme se v určitém okamžiku naučili – a ještě dnes nás to brzdí. Jedině tak na sobě můžeme pracovat, mluvit o tom s ostatními a zlepšovat vztahy k sobě i k druhým.
Změna místa
Pokud jsme jako děti, dospívající nebo i dospělí příliš často vytrženi ze svého známého prostředí, může to mít emocionální následky. To, co jsme znali, naše rutiny, přátelé a soukromí se náhle změnily. V noci musíme znovu rozsvítit na záchodě, protože cesta nám není dostatečně známá. Supermarket je příliš velký a nemůžeme se v něm zorientovat. Nebo je pro nás obtížné poznat nové lidi – což většina lidí raději neříká svým blízkým ve starém bydlišti.
Na co jste dříve nemuseli vynakládat žádnou energii, protože to bylo součástí vašeho života, vám nyní každý den přináší nové výzvy. To může být vyčerpávající a stresující. Vztahy z minulosti se mohou se vzdáleností měnit – a to, jak se dokážete nebo nedokážete zařadit do nového prostředí, může ovlivnit vaše sebevědomí. Každý, kdo se v minulosti často stěhoval, si s sebou může nést nevyřešené citové rány.
Ujasnit si tyto věci je prvním krokem. Vědět, co se změnilo a co vám chybí, je způsob, jak na tyto věci obrátit pozornost; a uvědomit si, s kým byste se mohli chtít spojit a co byste mohli udělat, abyste se cítili lépe.
Popírání vlastních emocí
Dítě upadne, koleno krvácí, ale rodič řekne: "To nic není," nebo "Přece kvůli takové maličkosti nebudeš brečet." Pokud se to děje často, může to vést k emocionálnímu zmatku. Protože to, co ten člověk cítí a co se mu říká, což je v pořádku s touto emocí, je protichůdné. Takoví lidé pak často nevědí, jak se chovat a mají pocit, že jejich pocity mají menší hodnotu nebo jsou špatné. To může vést k depresím nebo úzkostem.
Emocionální výlevy rodičů
Pokud rodič často kvůli maličkostem křičí a neovládá své emoce, děti se mohou naučit, že je to tak správně. Výsledkem je, že chování přebírají – a často mívají výbuchy vzteku nebo jsou rychle podrážděni, ačkoli to ostatní nedokážou pochopit.
Dlouhodobé způsoby, jak se zlepšit ve zvládání hněvu a agrese, mohou ovlivnit nejen zvládání stresu ve vašem životě, ale i pozitivně ovlivnit vývoj vašich dětí.
Zdroj: názory autora
