Americký Národní úřad pro oceány a atmosféru NOAA potvrdil to, o čem se už pár týdnů spekuluje. Že červenec 2019 byl nejteplejším měsícem posledních 140 let, kdy se systematicky mapuje teplota atmosféry na mnoha místech planety. Minulý měsíc bylo na Zemi nejtepleji od poloviny devatenáctého století. Ve srovnání s dlouhodobým průměrem byla průměrná teplota vyšší o 0,95 stupně Celsia. A překonala o tři setiny stupně rekord roku 2016. Arktický mořský led dosáhl svého minima v dějinách pozorování – byl o 19,8 procenta menší, než je průměr v červenci.
„Uplynulý červenec byl nejteplejším červencem i nejteplejším měsícem v dějinách měření,“ tvrdí NOAA.
Rok 2019 je zatím druhým nejteplejším rokem v dějinách měření po roce 2017. Šlape mu na paty, a vzhledem k tomu, že ještě zbývají více než čtyři měsíce do konce, může ho i překonat. Je to další důkaz změny klimatu a oteplování ovzduší vlivem lidské činnosti od počátku průmyslové revoluce. Jedinou možností, jak tento proces zbrzdit, je radikální omezení emisí skleníkových plynů a zvyšování počtu stromů na celé planetě.
„Devět z nejteplejších červenců v dějinách měření připadá na období od roku 2005,“ uvedl mluvčí NOAA.
Nepřetržitě posledních 43 let je červenec teplejší než dlouhodobý pozorovaný průměr. A uplynulý červenec byl 415. měsícem v řadě za sebou, které jsou teplejší než dlouhodobý průměr.
Bez výjimky
Ekologové se domnívali, že globální změně klimatu budou lépe odolávat ekosystémy v horách a hlubokých stinných lesích. Ty totiž obecně prodělávají během roku menší teplotní výkyvy než otevřená krajina, do níž se opírá slunce po celý den. Jenže výzkumy z Británie dokazují, že tomu tak není. I v horách a hlubokých lesích například přichází jaro o dva týdny dříve než v šedesátých letech minulého století.
Ekosystém tak zcela přichází o svůj soulad a režim. Živočichové totiž nejsou schopni rychlým změnám klimatu čelit. Jaro přichází v průměru o dva týdny dříve než před padesáti roky, to znamená, že se dříve objevují housenky a larvy hmyzu, které se masově líhly až v době, kdy se vrátili na hnízdiště z dalekých zimovišť hmyzožraví ptáci. Ti totiž přilétají každý rok ve stejnou dobu, nemohou tisíce daleko vzdáleni v tropech či subtropech vědět, že už je tady jaro. Když přiletí, hojnost potravy je za svým vrcholem a pro jejich mláďata zbývá méně bílkovin. Populace těchto ptáků tak klesá.
„Neočekávali jsme, že se dřívější nástup jara tak rychle a výrazně projeví také v hlubokých lesích a horách stejně jako v otevřené travnaté krajině a městech. V oblastech, kde jsme očekávali mnohem rychlejší vývoj, třeba v městských parcích, je míra rychlejšího nástupu jara a vývoje hmyzu stejná jako v lesích a horách. To celé směřuje k mnohem složitějšímu obrázku klimatické změny, kvůli níž budeme mít větší problémy předpovídat reakce ekosystému, a také se na ni o to hůř budeme jako ochránci přírody připravovat,“ míní britský entomolog doktor James Bell.
