Všimla jste si někdy, jak svého partnera, otce svých dětí, chválíme třeba za to, že své potomky pohlídal? Zamyslete se nad tím – není to absurdní, že děkujeme za něco, co my samy děláme automaticky a co by měl automaticky dělat i muž?
V kterých situacích bychom tedy měly přestat vychvalovat muže až do nebes, protože ve skutečnosti se stará o děti tak, jak by měl a jak se o ně staráme každý den my samy?
1. Když dítě přebalí
Spousta mužů se tváří, že přebalit miminko je pro ně heroický výkon. Nebo něco, co prostě nezvládnou. Jasně, není to nic hezkého, obsah plínky je prostě obsah plínky, ale my si taky musely zvyknout. Nemáme geneticky danou žádnou extra schopnost, jež by nám zajistila, že se nám z pokakaného děťátka občas nezvedne žaludek. Je to prostě zvyk.
2. Když v noci vstane k plačícímu dítěti
Jedna věc je, pokud kojíte, pak musíte vstát vy (i když kdyby vám někdo hladového potomka přinesl až do postele, jistě by to bylo fajn). Ale pokud už nekojíte, je to taková loterie, kdo dítě nakrmí z lahvičky. Tak proč se nestřídat?
3. Když dítě oblékne (umyje, učeše...)
Ano, oblékat miminko či batole je občas výkon. Pokud totiž děťátko nechce, dokáže vám oblékání pořádně znepříjemnit. Ale zase to chce jen trochu cviku. A ten člověk získá trénováním. Muž i žena mají stejné výchozí pozice. Mimochodem, s oblékáním si to občas komplikujeme i my ženy, protože máme pocit, že by náš partner neoblékl dítě správně. Jenže muži nejsou hloupí! Tak jim trochu důvěřujte!
4. Když s miminkem vyrazí ven
Všimla jste si někdy, kolik pohledů přitahuje muž, který tlačí kočárek nebo nese batole v sedačce apod.? Jakými obdivnými pohledy je máme tendenci pozorovat? A upřímně – kolik lidí si všimne s kočárkem vás? Většinou jste ráda, že někoho napadne pomoci vám s ním do tramvaje).
Sledujte nás na sociálních sítích:
