Drobné radosti našeho dětství, které můžeme předat i svým potomkům

Pískání na trávu

Pamatujete? Najít pořádně široké stéblo a hlavně ho nepřetrhnout! Napnout mezi palce a… „Ne, počkej, držíš to špatně, takhle to pískat nebude.“

Pískání na stébla trávy nebo stonek pampelišky je klasika. Dodnes si jistě vybavíte její hořkou chuť, která ale s odstupem času při vzpomínkách sládne.

Kohoutek, nebo slepička?

Stahovali jsme okvětí ze stébel lučních trav a hádali, jestli vznikne slepička nebo kohoutek. Také jsme trhali odkvetlé pampelišky a po rozlomení semeníků jsme si věštili syny nebo dcery.

Kolik budeš mít děti?

Jitrocelové listy se trhaly na poloviny a počet vyčnívajících vláken určoval počet dětí, které se nám narodí. Komu z vás to vyšlo?

Luční „mňamky“

Pámelník

Snad každý miloval bílé kuličky pámelníku, které jsme trhali po hrstech, abychom je po cestě domů mohli rozšlapávat o chodník a bavit se tím bezvadným lupáním.

Trhání bouřky

Modré kvítky rozrazilu byly jednou z největších výzev našeho dětství. Kdo je utrhl, ten do večera přivolal blesky a hromobití. Pamatujete, jak jsme se báli, že začne pršet?

Má mě rád, nemá mě rád

Láskou se souží, po jiné touží, je se mnou rád, chce pusu mi dát. Trhali jsme okvětní lístky kopretin nebo listy akátů a přáli si, aby to vyšlo. A když to nevyšlo, tak jsme to vzali ještě jednou.

Házení šipek

Také jste se bavili tím, že jste přátelům do svetrů nebo vlasů házeli šipky z planého ovísku nebo kuličky bodláků?

Javorový nosík a vrtulníčky

Lepení nosíků z javorových nažek je klasika. Pokud se nám od sebe nerozpadly a zůstaly obě nažky pohromadě, dal se z nich vyrobit perfektní vrtulníček. Stačilo jen pustit jej z výšky. Nostalgie.